Nebe je tam, kde policisté jsou Britové, kuchaři Italové, mechanici Němci, milenci Francouzi a všechno to organizují Švýcaři. Peklo je tam, kde policisté jsou Němci, kuchaři Britové, mechanici Francouzi, milenci Švýcaři a všechno to organizují Italové.
Předpokládám, že je tento úsměvný bonmot na téma národní stereotypy v Evropě všeobecně známý. Jistě, je to vtip, ale o mnohém vypovídá, současně vyvolává, na pozadí tlaků a pohybů, jimž dalo raketový pohon 11. září, řadu otázek. Především je patrné, že národní identita v evropských zemích, po staletí budovaná a pevně zakořeněná, je něčím, o co žádný národ nechce přijít, aniž by si uvědomoval, o co a proč vlastně nechce přijít. Sociologické průzkumy výmluvně dokládají i tak nezásadní, ale pevně dané, rozdíly, že např. průměrná žena v Německu má "chlapštější" mentalitu než průměrný Ital, mladá Angličanka ctí tradice více než 45ti letý Francouz ... Ať jsme v rámci Evropy jakkoli typičtí v uzavřených celcích a rozdílní v celcích nadnárodních, spojuje nás, kromě velkolepého projektu, jež s největší pravděpodobností nedožije rok 2050, židovsko-křesťanská náboženská tradice promítající se ve všech oborech lidské činnosti, a také relativně mladá tradice tolerance a demokracie.
Jak se pak s těmito tradičními hodnotami rýmuje přitékající řeka imigrační vlny přinášející s sebou odlišnost, jiný pohled na svět, jiné náboženství, jinou kulturu ... ?
Nerýmuje!
Z nejrůznějších důvodů má většina zemí starého kontinentu více či méně významné národnostní menšiny, s nimiž si neví rady. Francouzi mají své Alžířany či Maročany, Britové Indy, Němci Turky, Slováci Maďary, Řeci Makedonce či kyperské a jiné Turky, Češi Rómy, atd. Tak dlouho se přesvědčovaly o tom, jak jsou, nebo by alespoň chtěly, vůči nim být tolerantní, jak je nové kultury a pohledy na svět obohacují, až dospěly k závěru, že je vlastně nesnášejí a žít s nimi nechtějí. Právě proto, že jsou jiní a narušují ten skvělý jednohlas.
Marie Böhmerová, německá ministryně pro integraci v roce 2008 veřejně a bez ostychu prohlásila: "Každý, kdo tu chce žít, by měl říci "ano" způsobu života v naší zemi." Co to znamená? Že každý, kdo neřekne "ano" způsobu života v naší zemi, tady nemá co dělat. Nebo taky: Chceš žít jinak? Tak vypadni. Copak je tím správným způsobem života? Kdo o tom rozhoduje? Uff! Silná káva. Nikolas Sarkozy před pár měsíci hrál xenofobní vysokou hru o podporu "těch správných Francouzů", když prohlásil: "Francie je země, kde pro burky není místo." Moc se to s tou demokracií nerýmuje, že? Možná se to rýmuje s demokracií pro vybrané šťastlivce? Podobných příkladů najdeme v poslední době téměř nekonečné množství ... Evropou fouká antimuslimský vítr. Vzpomínáte, že dokonce i bezchybní a vždy korektní Švýcaři (další blbý stereotyp) si loni v referendu odhlasovali zákaz výstavby minaretů? Obešlo se to celkem bez většího křiku. Poslední pikantní novinka pochází ze slovenské kuchyně, kde SNS upekla zákon o státní výchově k nacionalismu v podobě zpívání hymny ... však víte ... Jen jestli ono to tak trochu nestřílí do 11% tam žijících Maďarů.
Ať si mají evropští politici jakkoli plné pusy tolerance a vzletných řečí, musejí hrát na ruku svému voličstvu, a to říká, že etnicko-kulturně-politicko-ideologické působení ve dvou směrech je nepřijatelné, a že tato cesta má být, když už je na mapách, k sakru, vyznačená, jednosměrná, tj. následujte nás.
11. září 2001 trochu připomíná svými následky situaci v Československu po 27. květnu 1942, kdy Němci dali Čechům mrtvého Heydricha pořádně sežrat (víc, než toto srovnání si podstrčit nenechám ;-) Toto datum začalo fungovat jako neprůstřelný štít při veškerých taženích proti jinakosti. Šátek na hlavě je automatickým podezřením z fundamentalismu, rozuměj terorismu. Dnes je v Evropě moderní táhnout proti muslimům. Kdo to bude zítra? Ve Francii probíhá, za mohutného přiživování ze strany nejvyšších politiků, celonárodní vzrušená debata o tom, co že vlastně jsou francouzské hodnoty. Důvod? Nechť se zřetelně ukáže, co francouzskými hodnotami není (že by islám?). Zkuste ale říct slovo xenofobie! Dozvíte se, že správná slova jsou sebeobrana, přizpůsobivost, většina, čistota ... no, a už jsme zase u toho Ády ... Fujtajbl!
Jsme až po uši v pitomém projektu "otevřená Evropa bez hranic", přitom stavíme zdi a kopeme o 106 zákopy a řítíme se do bublavé, smrduté války kultur a identit. Evropská integrace je jen pláštěm přikrývající hlubokou dezintegraci. Své národní stereotypy totiž milujeme a chceme je, kdo nám na ně sáhne, dostane napráskáno.
