V roce 1932 se po mnoha předchozích neúspěšných pokusech soudu podařilo konečně dostat Al Capona do vězení. Uvařili ho na směšné krácení daně, protože ze všeho jiného ho zkorumpovaný státní aparát snadno dostal. Nedávno spuštěné pojednávání s Janou Nečasovou je jak vystřižené ze stejného příběhu.
Pokud policie prohlásí, že Janu Nečasovou podezřívá z toho, že neodvedla daně z drahých dárků, které u ní byly nalezeny v celkové hodnotě kolem 10 miliónů, vypadá to tak, že ji státní zástupce na něco do basy chce dostat, ale bůhví proč to jinak nejde.
Jen je s podivem, že se policie také nechala slyšet, že chvíli zvažovala možné obvinění z korupce, avšak tuto verzi celkem rychle opustila. Právě v tomto momentu to nějak přestává fungovat. Vysoce postavený státní zaměstnanec (vedoucí kabinetu premiéra republiky) dostává "dary" od šéfů vlivných firem, právníků, jednoduše osob, které se přes vliv tohoto úředníka potřebují dostat k informacím, zakázkám, nasměrovat premiéra či jinak lobovat, v hodnotě stovek tisíc korun, evidentně tuto skutečnost nepopírá, a přesto to nikdo nepovažuje za úplatky? Jak jinak už by měl vypadat úplatek?
Běžní úředníčci lokálního formátu jsou málem na infarkt, když jim někdo věnuje firemní propisku (nebo dvě), ale masivní podplácení na vysoké úrovni je zřejmě košer. Ještě veselejší je fakt, že legislativa nejen celkem přesně definuje trestný čin braní úplatků, ale také trestný čin úplatkářství, tedy nabízení úplatků. Předpokládáme-li tedy, že jsou známa jména minimálně několika šlechetných dárců, proč se policie nezabývá i jimi?
Jako obvykle tady zase něco šeredně smrdí. Jakoby Al Caponův doutník ještě nevyhasnul. Současná mediální šaráda je děravá jako dobře uzrálý ementál, uvidíme, kam se tahle taškařice posune během příštího týdne.
