Když si prase žije jako prase v žitě, chrochot bývá spokojeně utlumený, spíše jen takové lehké prochrozpěvování.Když si člověk žije jako prase v žitě, chrochot, zejména v případě Čechů, bývá hlasitý, zlý a výhrůžný.
Premisa č. 1:
Pokud je člověk zdráv, nemá právo si stěžovat na svoji tíživou ekonomickou situaci.
Respektive, právo má, ale pochopení a soucitu se u mě nedočká. Pokud se nedokáže uplatnit, tj. prodat své schopnosti, je na trhu práce neúspěšný, tudíž by neměl očekávat stejné požitky jaké mají úspěšní.
Premisa č. 2:
Ještě nikdy se v této zemi nežilo tak dobře, jako v současnosti.
Měřeno, sice poněkud pofiderní, přesto vypovídající, výší HDP na hlavu, je Česká republika aktuálně na 39. místě ze 194 sledovaných zemí světa (za Novým Zélandem a před Maltou). Řádově 90% lidí na této planetě má nižší životní úroveň než drtivá většina obyvatel této země.
Nespokojený řev sílí! Dětské nemoci a bezvýznamné problémy provázející každou činnost jsou zaměňovány za podstatu jevů (je to jako s tím lesem a třískami ...). Šikulů, kteří pohotově tento omyl u "obyčejného člověka" podpoří a zneužijí ve svůj prospěch, je jako máku. Výsledkem je to, co cítíme a vnímáme ze všech stran asi všichni: Permanentní všudypřítomná nasranost. Permanentní všudypřítomné znechucení.
Klasický příklad (předesílám, že zvolená skupina obyvatel je vybrána pro svoji typičnost, naprosto nic proti ní nemám, naprosto ji nechci jakkoli napadat, vím dobře, že taky za chvíli budu ..., jedná se jen o ilustraci daného stavu):
V poslední době se stali rukojmím i beranidlem senioři - důchodci (většina neznamená všichni). Jsou snadno manipulovatelní, vždy připraveni pro nepatrné přilepšení jít i do pekla, zvláště snadná je jejich aktivace v kontextu důchodové reformy (o níž ve skutečnosti málokdo ví něco více než pár populistických žblebtů). Přesto, že jsou poměrně hlasitou skupinou obyvatel, troufám si tvrdit, že ani oni se nikdy dříve neměli tak, jak dnes (někteří realisticky uvažující to ochotně potvrzují). Jestliže je průměrná mzda pracujícího člověka 25 137,- Kč (což je hrubá mzda, z níž neumím úplně přesně spočítat čistou, ale myslím, že pod 20 000 to asi bude), pak průměrný důchod ve výši 10 725,- Kč nevypadá až tak urážlivě (důchody do 36 násobku minimální mzdy jsou osvobozeny od daně, takže se jedná o čistý příjem). Jak vysoké procento pracujících má zaručenu (dokonce i v době hospodářské krize) pravidelnou (byť nevelkou) valorizaci příjmů!? Když vidím davy bělovlasých řidičů nákupních vozíků brousící bez konce super a hypermarkety, rozmařile přihazující k nákupům tu deset lahváčů, tam čtvery sušenky a patery brambůrky a haldy dalších "nezbytností", aby pak nasedly do svých automobilů a s nadáváním na neskutečné ceny benzínu odjely do svých 500 metrů vzdálených domovů, nechce se mi věřit, že je jim tak zle. Když 1-2 důchodci s průměrným příjmem obývají poloprázdný dům velikosti menší sokolovny, kde se provozní náklady blíží nákladům na provoz menší sokolovny, neměli by se dovolávat soucitu.
Dalších dokladů o tom, proč se v této zemi žije dobře, bez ohledu na nepodstatné malichernosti, by se dal najít předlouhý seznam (stejně dlouhý jako dokladů o tom, jak se tady žije špatně, jistě ...). Asi ale není důvod. Podstatné jsem vám už řekl. Správně didakticky ještě přidávám závěrečné shrnutí:
Jsou různé typy chrochtání, ale i to prase pochopí, kdy je mu dobře.
