Uprchlíci se ztrácí v poušti, naštěstí mají mobily a mohou to natočit, nebo ne?

Jsem rád, že nás média opět zásobují zprávami nad krutým osudem „uprchlíků“ a „nelidským“ jednáním zemí jako je Itálie, či Alžír, který nechává putovat „uprchlíky“ domů přes Saharu, kde mnozí mizí anebo o strašné bavorské CSU.

Naštěstí zde máme OSN a různé organizace pro lidská práva, kterým to není lhostejné, a tak bijí na poplach a útočí na lidské city, solidaritu, a hlavně na peněženky Evropanů. Sice o těch peněženkách a jejich obsahu, který chtějí, ale jejich jednání je jasné, protože OSN ani ty organizace se o nikoho nepostarají bez finančních prostředků, které nemají, ale dostávají. Buď ve formě příspěvků od členských států OSN, nebo od příspěvků vlád, jako lidskoprávní organizace a obojí platí daňový poplatníci. Takové ze Švejka; „To se nám to hoduje, když nám lidé půjčují peníze“. Jenže tady lidé nepůjčují peníze, ale nedobrovolně odevzdávají a jsou nuceni nedobrovolně na různé organizace přispívat. Schválně, kdo z Vás by dal dobrovolně tisíc korun na nějakou genderovou organizaci? Kdo z Vás by dal dobrovolně na svoje finance na uspokojování potřeb uprchlíků? Obávám se, že ze sta by se možná našel jeden, maximálně dva.

Ono vlastně už nejde ani o pomoc, ale o obchod s lidmi, na kterém vydělávají pašeráci a neziskové organizace, které na svoji činnost dostávají granty od vlád zemí, kde působí. Čím více uprchlíků, tím více peněz. Čím více proužků, tím více Adidas.

Ono je snadné křičet na náměstí, přijměte milion uprchlíků. Je snadné apelovat na solidaritu a humanitu, zvláště, když tím celá ta starost končí. Před měsícem jsem kdesi četl, jak ve Francii dělali pokus, kdy se ptali lidí, zda jsou pro přijímání uprchlíků. Většina odpověděla ano. Když jim pak nabídli uprchlíka k ubytování, tak se všichni vymluvili, proč nemohou uprchlíka ubytovat. Ono to je vlastně jednoduché. Snadněji se mluví o tom, co by se mělo udělat než to udělat. Zatímco v případě války a prohrané bitvy všichni přesně vědí co se udělalo špatně, tak v případě imigrace mnozí vědí dopředu přesně co se musí udělat a co je špatné dělat. Dobré je imigranta přivítat a špatné je imigranta odmítnout. Jenomže fungujte to tak, ti, co vědí, budou mávat přijetí uprchlíků, ale tím jejich činnost končí. Když to nevychází podle jejich prognóz, tak chyba není v prognóze, ale hádejte kde?

Hluboce se mě „dotýká“ osud „uprchlíků“, které vypovědělo Alžírsko, odvezlo na hranice a nechalo je putovat domů přes poušť. Přiznám se, že mi jich není líto a to proto, že mi tam nesedí několik věcí. Jak se dostali z Nigeru a dalších zemí do Alžíru? Letadlem? Autobusem? Železnicí? Jak mnozí, po těch útrapách mohou mít nabité mobily a fotit situaci, nebo jak se k tomo dostal Reuters? Navíc, celá ta zpráva není obžalobou „nelidského“ Alžíru, ale apelem na Evropu, aby těm uprchlíkům pomohla. Jak a za co, zase nikoho nezajímá. A proč má pomáhat jen Evropa? Copak Alžír, byť nedemokratická země, není bezpečná? Nebo Tunis, kde je demokracie hájená z pozice armády a policie? Nebo Maroko, Egypt? Válčí se v těchto zemích? Ne! Tak proč ti „uprchlíci“ kteří hledají „bezpečí“ nezůstanou tam, kde není válka? Mimochodem ta není ve většině afrických zemí odkud „uprchlíci“ přichází.

Ono je snadné poukázat na politiky, kteří se staví proti živelné imigraci a stavět je do negativního světla, jak to udělal redaktor iDnes Adam Hájek, který sice hezky dehonestoval bavorské politiky, ale sám řešení nenabídnul. Prostě taková póza. „Hele, já vidím, co dělají špatně, bez vysvětlení, proč to je špatně“. Aniž si dotyčný uvědomí, že mnohdy nejde jen o bezhlavé odmítání, ale také třeba o zodpovědnost. Zodpovědnost za vlastní zem, volební okrsek. Vědomí, že země není nafukovací, stejně jako rozpočet. Nehrajme si na to, že evropské země jsou bohaté. Nejsou. Jsou zadlužené, a i kdyby nebyly, tak nebudou schopné pomoci všem. Kdyby Bill Gates dal každému chudému na této planetě 50 dolarů, tak během jednoho dne přijde o 100 miliard dolarů, které nemá a bude se muset zadlužit. Tomu chudému těch padesát dolarů vystačí na 30 dní?  A co dál?

Aktivisté celého světa chtějí pomoci všem, ale to není možné. Ani ten bohatý svět na to nemá finance. Pokud se bude chovat, že může pomoci všem, tak dopadne jako kupec Žemla z románu Ignáta Herrmanna „U snědeného krámu“, kam všichni chodí rádi a všichni nakupují na dluh.