Budoucnost Evropské unie je v jejím zániku

Zastánci Evropské unie jsou schopni obhajovat vše, co navrhne Evropská komise, vše, co vyjde z erounijní dílny šílených nápadů až to připomíná servilnost komunistů vůči všemu, co přišlo ze SSSR.

Osobně si nemyslím, že myšlenka určité nadnárodní formy Evropy je špatná. Ale také si nemyslím, že za vše dobré, co máme v současné době jsme vděční Evropské unii. Naopak, zatímco si myslím, že pro evropské státy není špatné se sdružit v určitém ekonomickém spolku, tak Evropskou unii v její současné podobě považuji za překážku nejen rozvoji ekonomiky, ale také jako hrobaře Evropy a nejen Evropy. Evropská unie je svým pomýleným humanitním postojem také hrobařem Afriky.

Nechci nikoho trápit vypisováním historie EU od jejich počátků. To si ostatně každý může najít na internetu a vlastně to není ani podstatné. Protože pokud EU na svém počátku byla volným hospodářský svazkem, tak dnes je to spíše úřednická říše, která zasahuje nejen do ekonomiky jednotlivých států, ale také do jejich vnější a vnitřní politiky. Úřednická proto, že Evropská komise není volená, nemusí se nikomu zodpovídat, stejně jako různé poradní orgány. Samotný evropský parlament je jen fraška, která stojí daňové poplatníky jen 200 mil. EURO, při pravidelném stěhování z Bruselu do Štrasburku. Dost drahý cirkus na to, že je celoevropský a má jen dvě šapito. A druhá strana věci je, k čemu parlament, který skoro nikoho nezajímá?

Vlastně k čemu je nejen parlament, ale i samotná Evropská unie, která vyžaduje od svých členů naprostou loajalitu vnucuje jim standardizované normy politického chování, a to jak na vnější, tak na vnitřní úrovni? Jako by státy tohoto evropského spolku již nebyly samostatné a musely se chovat podle „evropských“ hodnot, které nejsou definované, ale slouží jako bič na ty, kteří se odkloní od oficiální linie. Jako v případě Polska, které reformovalo svůj soudní systém, tak v případě Maďarska, které odmítá být součástí vítací politiky pro imigranty z Třetích zemí, nebo požaduje průkaznost neziskových organizací financovaných ze zahraničí. Je paradoxem, že to, co chce Polsko, tedy aby soudci nejmenovali soudce, ale politici. Tedy něco, co je běžné například ve Spojených státech, stejně jako je tam běžné, že neziskovky, které spadají pod organizace mimo USA a jsou financované ze zahraničí spadají pod zákon o zahraničních agentech a jsou kontrolovány federálními úřady USA.

Myslím si, tedy spíše jsem přesvědčen, že Evropská unie by měla mít roli pouze ekonomickou a nikoli politickou. A co se týče té ekonomické tak spíše normalizaci vnitřních cel a ekonomických norem. Měla by být ekonomickým, a ne politickým spolkem. Ostatní by mělo být v kompetenci členů tohoto spolku. Stejně jako by měla být v kompetenci členů i jejich zahraniční politika. Protože co je dobré pro Německo, Francii, nemusí být dobré pro Česko, Litvu, Rakousko. Bohužel, systém hlasování, kdy hlas Německa má větší váhu, než hlas Česka, dává prostor k tomu, aby si velké země EU prosadily svojí vlastní politiku. Neplatí jeden stát, jeden hlas. Je to podobné, jako by při volbách ten, který má 120 kilo mohl hlasovat dvakrát oproti tomu, kdo váží jen šedesát.

Nedávno byla udělena cena Karla Velikého francouzskému prezidentovi. Tato cena je vlastně výsměch tomu, po kterém je pojmenována a zároveň poctou. Výsměchem v tom, že Karel Veliký, první císař Západořímské říše od jejího pádu, nebojoval za sjednocení Evropy, ale za prosazení svých politických zájmů, mezi které patřila i christianizace Evropy a byl to Kříž Kristův, za který bojoval. Nevím, jak by se díval na odstraňování křížů a přijímání islámských migrantů. Asi ne moc pozitivně. Poctou pak je, že Karel Veliký na dobytých a podmaněných územích nechal vládnout své milce, kteří následovali jeho politiku. Dnes se ovšem neposílají armády na vzpurné Polsko, Maďarsko, případně Českou republiku. Hrozí se odebráním unijních peněz anebo se to řeší soudně. Což je sice pokrok, ale princip je stejný. Donutit vzpurné země ke vnucené spolupráci a loajalitě.

Rozdíl tam však přeci je. Karel Veliký požadoval pouze loajalitu, nechtěl, aby vazalské země zaváděly na svých územích stejnou politiku jako on ve své Říši.

Nedávno jsem četl jeden článek o znásilnění. Bylo tam psáno, že když žena řekne ne, tak to znamená ne. Mělo by to platit i pro země sdružené v nějakém spolku. Bohužel neplatí. Ne, znamená jít k soudu jako ČR v případě přijímání uprchlíků anebo opakování referenda jako v případě Irska.

A pak Vás lidé, co prosazovali druhé irské referendum, co poslali naší zem k soudu, že odmítá uprchlíky, budou poučovat o demokracii.