Politická korektnost je cestou do pekel

Politická korektnost, liberální demokracie, evropské hodnoty, gender a různé sexuální orientace, jinakost v kultuře a nevím, co vše ještě by se podle politiků mělo chránit. 

Pro mě je největší problém definice politické korektnosti. Protože ve své podstatě znamená, že se nemohu vyjádřit, abych při tom zároveň nebral v úvahu cítění objektu, v tomto případě různých národnostních, sexuálních a náboženských menšin. Kdysi se tomu říkalo „Chodit kolem horké kaše“.

Jako katolík vím ze své zkušenosti, že dnes se v církvi nemluví o tom, že Mohamed je falešný prorok a islám je náboženství antiKrista, ale o tom, že muslimové stejně jako křesťané uctívají jednoho boha. Záměrně píši s malým písmenem, protože katolická teologie se v rámci korektnosti již nevyjadřuje, že mezi Bohem křesťanů a bohem muslimů nejde dát rovnítko. Když se jde do hloubky, tak se mluví o tom, že muslimové mají nedokonalé poznání Zjevení. Že tento přístup vede k různým definicím v teologii a různým pohledům ve vnímání věřících je nasnadě.

Obdobně se tomu má s tanečky okolo homosexuality. Dle nauky katolické církve je homosexualita proti Bohu a lidské přirozenosti. Katolická církev neodsuzuje homosexuály, ale odsuzuje homosexuální chování, nazývané také jinak sodomie. Přesto dnes katoličtí představitelé nedají jasnou odpověď na jasnou otázku týkající se homosexuality. Maximálně ústy papeže se veřejnost dozví, že on není tím, kdo by soudil. Pak se dozvídáme, že Katolická církev přijímá homosexuály, že v Katolické církvi se prolomily ledy a církev jde s dobou. A to vše jen kvůli tomu, že katoličtí představitelé se nevyjádří jasně, jen proto, aby nebyli obviněni ze „středověkého tmářství“.

Prostě v tomto případě přeci nejde o nějakou korektnost, ale prachobyčejné pokrytectví, protože pro „Svět“ se říká jedno, jen aby nás někdo nenapadl, a pak se hned tvrdí, že na nauce církve se nic nemění. Jenomže mění. Protože to druhé se říká tiše, aby to nebylo moc slyšet.

Podobně tomu je s menšinami. Každou chvíli čteme, že v USA policisté zastřelili černocha, tedy po jejich Afroameričana a že jde o rasismus. Když jsou černošské nepokoje, tak se mluví o frustrovaných aktivistech. Když muslim v Evropě, či USA anebo kdekoliv na světě, spáchá atentát, zavraždí hromadu lidí, tak se hledají příčiny nikoli v islámu jako takovém, ale v naší společnosti. Byl z vyloučené komunity, oblíbené spojení, byl frustrovaný, jak se k němu chová majoritní společnost. Když před lety Breivik zavraždil několik desítek lidí, tak bylo jasno. Rasismus, xenofobie, křesťanský fundamentalismus, neonacismus, fašismus.

Prostě klasická mantra. Co je ale zajímavé, že politická korektnost neplatí směrem k většinové společnosti, tam není problém pojmenovat věci pravým jménem a dokonce si k tomu dle fantazie přidat cokoliv, co zdůrazní rozhněvanost politiků a médií nad činem jedince z většiny.

Nedávno jsem někde četl, že ve Švédsku uvažují anebo dokonce schválili zákon, že když nadřízený bude radit podřízené ženě, tak je to druh sexuálního obtěžování. Pokud tomu tak skutečně je, tak Bůh s námi. Nebo spíše se ženami. Kdo je pak zaměstná?

Vůbec bych se nedivil, kdyby jednou vyšel slovník povolených slov, která můžeme používat v komunikaci s ženami, homosexuály, národnostními a náboženskými menšinami.

A vůbec, vzhledem k tomu, že dnes může mít každý pohlaví podle toho, jak se cítí, tak se prohlašuji za lesbu.Černošku, islámského vyznání. Aspoň mě nikdo neobviní ze sexuálního harašení, když ženě řeknu, že má hezké nohy.