Jurský park - Moje malá, velká výprava VIII. díl

  V pondělí po obědě jsem v poklidu seděl na zavěšené síti mezi stromy a Ugo dělal to samé, akorát že pod sítí. Najednou vystartoval se zuřivým štěkotem, jako kdyby nás najednou přijeli obsadit Rusové, nebo snad Iráčané.  

JURSKÝ PARK
24.10 středa

Stačilo se kouknout směrem k sousednímu políčku a vše se vysvětlilo. Soused pustil na pastvu ovce a ty Ugo k smrti nesnáší. Troufám si tvrdit že kvůli jejich otravnému bečení, všudypřítomnému lezení a na hygienu také zrovna dvakrát nedbají. Se zvířaty jakéhokoli druhu se tady vůbec setkávám často. Gekony zde potkávám častěji než lidi, housenek stejný počet, žížaly se tu povalují s délkou přežrané anakondy a v sobotu večer k nám zavítal i ježek. Psal jsem venku na počítači a najednou s Ugem slyšíme nějaký rachot za autem. Musím na Uga prásknout že se trošku bál, ale dinosaurus to být nemohl, jelikož už i tady vymřeli. Drapnul jsem baterku a se zvědavostí se vypravil do hlubin trávy a keřů. Tenhle ježeček byl ještě malý, spíše mládě. Netvářil se zrovna nadšeně, když jsem ho objevil, ale zároveň se nemůže divit když mě ruší svým neustálým šelestěním. Naznačil jsem mu ať buď nevyrušuje, nebo ať si na své bodliny hodí svých pár švestek a pokračuje o dům dál.

Připadám si tu občas jak Ice Ventura v pokračování III. Dílu zvířecího detektiva. Snad opravdu každý den zakončuji střetnutím s nějakým živočišným druhem. Další večer po ježkovi to byla přes parkoviště skákající ropucha. Hned jsme ji šli s Ugem nenápadně sledovat. Nenápadně hlavně proto, protože kdyby nás viděla, snědla by nás i s botami a obojkem. Velikostně se rovnala Big macu a její pohled se podobal opravdu nervóznímu kovboji s kolty nízko u pasu.

Další živý druh mě překvapil v garáži. Zřejmě dost zmatený pták (kromě papouška a netopýra jiného nepojmenuji, takže nevím co to bylo zač) se vydal na okružní let a skončil mezi lopatami a hadicemi v našem chaotickém skladu, neboli v garáži. Otevřel jsem mu dveře co nejvíce to šlo, aby chudák ještě nezakončil svůj život způsobem harakiri do našich vrat. Naštěstí patřil do top letky a prosvištěl kolem mě ven, vstříc novým dobrodružstvím.

Následující den jsem při pokládání základu na terase uslyšel cosi prolítnout nad hlavou. Nemyslím letadlo na obloze, ale opravdu pár centimetrů nad mojí hlavou. Následně to přistálo o pár metrů dál a já na to zíral jak kůň na videohru. Obří kobylka se mi proháněla po čerstvém betonu a malinko jsem ji přál, aby někde uvízla, resp. zatvrdla. Byla zelená, se žlutýma očima! No dobře, možná si už trošku vymýšlím, ale zelená a velká byla určitě!

Uga pořád chválím jak už je z něj velký a statečný pes a asi jsem ho přeceňoval. Jedno dopoledne před garáží dorážel na něco černého na zemi. Tichý a nenápadný brouk lezl rychlostí německého turisty a i přesto že nešlo poznat jak se tváří, nebo co si myslí, hádám že má našeho milého strážce za psychopata ještě teď.

Dnes při návratu z běžného ranního klusání jsem se podivil proč je na zdi venku přilepená plyšová hračka. Až po zaostření jsem poznal že to leze a je to tím pádem živé. Malá chlupatá housenka, ani ne moc velká za to s tloušťkou má krapet starosti. Zřejmě to je normální běžná housenka s tou vychytávkou že když začne být zima, nechá si narůst svetr. Geniální.

Ještě mi tu zbývá spatřit hrocha koupajícího se v jezeře a žirafu škubající naše stromy.

Při psaní těchto řádků najednou vidím na naší druhé příjezdové cestě jet rozběsněného Fiata. Ugo byl vzteky bez sebe a běžel mu naproti. Pán vystupující z automobilu byl zaměstnanec security služby která je tu během několika minut pokud zmáčkneme alarm, nebo se vyhodí pojistky. Dnes se stalo to druhé, tak to Terry složitě vysvětloval anglicko-italsky našemu milému inspektoru Kojakovi a ten se po chvíli odebral zpět na své strážné místo do Ostuni.

V některém z prvních týdnů jsem měl zdravotní problém na palci u nohy, teď mám pro změnu na palci na ruce. Někde jsem se řízl a během dne se mi tam dostal různý bordel, jako cement, hlína, atd. Večer jsem si při dezinfikování zasténal jako filmový Rambo při vypalování rány alkoholem. Ještě tak vypadat a mohu natočit další pokračování.