Je smutné, jak (ne)čteme

Zrovna jedu ve vlaku a naproti mně sedí odhadem čerstvá důchodkyně. Sympatická babička s botkami od Adidasu a výškou středně urostlého hobita. Sotva se dobelhala na své místo se svírající místenkou v ruce, pohledem dala jasně najevo, že pokud jen někdo pomyslí na její sedadlo, umlátí ho mlýnkem na maso. Po obhájení svého teritoria se po personálu dožadovala své papírové drogy. Ani jsem si nechtěl představit co by té nebohé slečně stevardce udělala za hrozný čin, kdyby ji nedonesla nejnovější vydání Blesku. Rozhodně nikdy si není radno zahrávat s mafií a s ženou, která prochází svým "podzimem".  Proč si ta sympatická paní nečte knihu nebo odborný časopis? Proč ji více zajímá jestli nad hrobem Bartošové roste dub nebo jedle? Je to smutné, moc smutné.

Jaké jsou nejčtenější noviny jinde ve světě? V USA je v popředí The New York Times, v Británii zase The Guardian. Chirurg nemocnice v Birminghamu i dělník v docích Doveru, každý ví, co se denně děje v Británii i v jiných koutech zeměkoule. To je jen česká závislost na bulvárních hlodech Blesku a jemu podobných. Svědčí to o jisté úrovni sebevzdělání. Člověk se asi nestane moudrým, když mu v ruce bude denně dřímat Aha. Většina české populace možná ani neslyšela o Discovery, Geo nebo Animal planet. Proč také, pro ně jsou největší zvířata Pomeje nebo Leoš Mareš. A to je smutné, moc smutné.
Starší generace je už taková, v tomhle se od ní není dobré učit. Mladá generace na tom ale není o nic lépe. Co není na Facebooku nebo Instagramu (ještě nedávno byl i pro mě Instagram neznámý pojem a význam je pro mě stále nejistý) to jako by dnešní generace nevěděla. Jestli má Eminem nové Air Max to se ví hned, ale že vyrůstal ve městě, kde je jedna z nejvyšších kriminalit, ve městě první masové automobilky a ve městě hokejových křídel, to už z internetové generace ví málokdo. Smutné, moc smutné.

Bulvár není o tom, že vás baví a je to váš koníček. Člověka už od pradávna přitahují skandály a exkluzivita. Lidé, z celé zvířecí říše nejvíce podléhají svým emocím. Tygr zdlouhavě nezkoumá jak drasticky roztrhal svůj oběd - zda ta antilopa ještě žila, když si pochutnával na jejích játrech nebo zda ji přitom neviděla její mláďata - je mu to putna, prostě a jistě má hlad. Jak jinak si vysvětlit časté kresby, kdy lovci složili mamuta a poté co naposledy vydechl a přestal být nebezpečný, snesla se kolem něj celá tlupa. Ženy společně štěbetaly nad strašlivým zvířetem, který by jim bez zásahu mužných hrdinů rozdupal celou vesnici. Děti do něj zase píchaly klacíky a dělaly si z něj obří atrakci. Nemusím být archeolog aby mi to bylo jasné a ujišťoval si to dlouholetým metením štětečkem, kolem zkamenělého komára, někde daleko v tajze. Kdyby teď na Staroměstském náměstí pošel kůň, všichni se na něj přinejmenším půjdou podívat a na Facebooku by byl denní aktualitou a nedivil bych se kdyby si nejeden turista i Pražák udělal s nebohou zdechlinou "selfie". To by bylo smutné, moc smutné.

Je jen na každém na jaké úrovni chce svou hloupostí být, ale jak píše právní zásada, neznalost neomlouvá a tak by to mělo být i v životě samotném. Ale vlastně ať si každý dělá a čte co chce. Jen to bude stále moc smutné.