Opel Corsa

Majitelé Corsy byli vždy k smíchu, přijeli všude poslední a zářili štěstím, že vůbec přežili protože Corsa byla bezpečná asi tolik jako přerušovaná soulož. Teď už malá Corsa vyrostla a vyspěla, důkazem je verze D nebo snad ne?

Stará Corsa nikdy nebrzdila, zatáčela jen s velkým štěstím a spotřeba se rovnala bagru. Motor jako by seřídili barmští zemědělci a řazení indián. Palubovka byla posazena tak nízko - a to v každém Oplu - že jej mohlo řídit i batole. Když má člověk Porsche a postěžuje si, že sedí skoro jak na obrubníku je to v pořádku, pokud má Vectru, je něco špatně.

Corsa typu D, je první “moderní”. Hlavním překvapením je vzhled, je docela hezká a uvnitř to na Opel také nevypadá špatně. Největší plus jsou sedačky s opěrou, které vás nepustí i kdybyste padali ze skály, což se ale už nestane, protože nová Corsa drží na silnici jako žvýkačka. Řazení je jednoduché a příjemné, dokonce je s ní zábava jezdit, což ortodoxní majitele Oplů překvapí. Pochvalu dostane i za ovladatelnost ve vyšších rychlostech, není to sice žádný závodník, ani na poměry dané třídy, ale z auta už nevyzařuje, že se ve 110 km/h rozpadne.

I když v Oplu od nepaměti jezdili důchodci, to auto neuslyšíte ani když vám ještě nebylo sto padesát let. Corsa je na benzinový hatchback tiché vozítko, křičet začne až po překročení dálniční rychlosti, jelikož už pomalu ztrácí dech. Monopost formule jedna Opel nikdy nepostaví, nejmenší z rodiny ve verzích od 66 kW ale rychlostí neurazí. Je to dospělák v malé třídě. Vlastně se pocitově blíží Fiestě a zde je kámen úrazu. Corsa malému Fordu nemůže konkurovat, jak po stránce jízdních vlastností tak cenou určitě. I přesto je oblíbeným vozítkem a bude tomu tak i nadále. Opel si od nové verze E - která je mimochodem moc hezká - hodně slibuje. Nikdy bych neřekl, že bych to řekl, ale déčková Corsa se povedla.