Česká vláda rozhodla o tom, že od září se znovu bude zavádět povinnost nosit roušky ve veřejných prostorách. Je to rozumný krok nebo je to jen další zbytečnost, či dokonce snaha umlčet nespokojené občany?
Původně jsem to zde psát nechtěl, práskl jsem to na sebe už jinde. Nicméně... Zkrátka a prostě, jsem covid 19 pozitivní. Vlastně to nebylo takové překvapení, když mi přišly výsledky a šok by spíše bylo, kdybych se tomu vyhnul, vzhledem k situaci, která zde na Floridě panuje. Naštvalo mně, že onemocnění zkomplikovalo mé plány na konečně trvalý návrat domů a donutilo mě zůstat sedět, či spíše ležet na perdeli. To ale není podstatné.Chci dnes napsat o něčem jiném.
Často čtu nebetyčné bláboly o tom, že covid není vlastně nic jiného, nežli taková chřipečka, rýmička, že to vlastně je jen takové velké nic. Já nejsem lékař. Všechny informace které mám, čerpám z veřejně dostupných vědeckých zdrojů, ke kterým mám přístup jak v Angličtině, Francouzštině tak i v Němčině. Jsou to názory různé ale dnes mohu za sebe, z vlastních, nejosobnějších zkušeností říct, že covid 19, nemá ani s rýmičkou ani s chřipkou nic společného. Možná jen částečné společné symptomy. Celkově ovšem jde o cosi, co vědci nejsou dosud schopni plně popsat a pochopit. Proč?
Především, a v tom je zákeřnost a současně největší nebezpečí viru, na každého pacienta vir zaútočí jinak. Někdo ani neví, že něco má a zjistí se to víceméně náhodou či trasováním. Někdo to prostě přechodí jen jako nějaké stadium nepohodlí a někdo, bohužel, musí být napojen na plicní ventilaci a jak víme ze statistik, spousta lidí setkání s virem nepřežila. Je nesmysl tvrdit, což taky občas slyším a čtu, že tito lidé vesměs neumírají na covid ale s covidem. Na tento neargument existuje velice snadná odpověď na kterou už žádný protiargument není. Ano, ale pokud by se tito lidé covidem nenakazili, buďto by žili déle anebo, v případech rakoviny a vysokého tlaku či diabetes, by mohli žít nadále plnohodnotný život, či se dokonce vyléčit.
Jaké to ale je, žít s covidem? Inu, já v životě prodělal chřipku mnohokrát, stejně jako angíny a podobné choroby. Nikdy to nebyla žádná procházka růžovou zahradou, ale covid, to je naprosto jiná liga. Vysoké teploty, bolesti kloubů, bolesti svalů, bolesti hlavy, nespavost... to vše je jen malá část toho, čím nemocný trpí. To nejhorší je celkový úpadek jak fyzické tak ale hlavně psychické stránky pacienta. Prakticky nevíte co se s vámi děje a ani to vědět nechcete. Jste v naprosté apatii s tím, že někde vzadu v mozku vám buší cosi co vám říká že něco není v pořádku. Máte hlad ale nechcete jíst. Máte žízeň ale nechce se vám natáhnout ruka k láhvi s pitím. Chce se vám na WC ale nechce se vám vylézt z postele. Víte že byste něco měli dělat ale jiný hlas vám říká zůstaň ležet. Veškeré jídlo vám chutná jako guma, kterou jste používali ve škole na gumování. To jsou zhruba první tři až pět dní. Poté se sice situace zlepšuje, nicméně stále to nejste vy. Můj konkrétní pocit v tuto chvíli? Sedím u klávesnice asi 10 minut, klimatizace mrazí na plný výkon a já jsem zpocený jako při pětihodinovém tenisovém zápasu v Sydney na plném slunci.
Jenže pozor, jak už jsem napsal výše, to je moje zkušenost, zatímco zkušenost jiného nemocného může být naprosto odlišná. Co tedy s tím? A je vůbec nějaká možnost, jak se nenakazit. Zde jsem dost skeptický ale rozum, který se pomalu vrací do pevných obrátek mi říká, že pokud ta tolik proklínaná rouška může zvýšit ochranu jen o 5 procent, tak má smysl jí prostě nosit.
Dosud jsem se se situací, kdy se lidé hrdě vydávali vstříc smrti nákazou virem, setkal pouze v amerických katastrofických filmech. Například Outbreak nebo The Stand. Nyní se ta situace týká i naších životů a životů naších blízkých. A já si říkám, ptám se, kde se v lidech bere tolik sobectví, arogance, sebestřednosti a někdy i tuposti, že nadřazují své osobní momentální pohodlí, nad šanci ochránit druhé před nákazou. Chtějí mít zaručené právo chrchlat a prskat na všechno a všechny kolem, protože přece je svoboda, ne? Tím pádem chtějí mít právo i nakazit všechny kolem, čímž pádem ve jménu své osobní svobody , tuto svobodu odepírají těm, kteří by rádi byli zdraví. Namísto toho sousedovi, visícímu v přeplněném autobuse naproti ním, svobodně prsknou do tváře s dodatkem "na zdraví"
Představa, že by roušky měly být povinné do jara je děsivá. Ovšem alternativa je děsivější. Na zdraví.
