A nějak mi uniká důvod, proč bych neměl anebo, proč bych je neměl bránit. A tak se občas stanu terčem těch, co si chtějí kopnout a hrozně se diví, když někdo ten kopanec s díky nepříjme.
Slyším a čtu o sobě, že rád poučuji, že nepřiznám omyl, že se neumím omluvit, ovšem když dotyčného vyzvu aby taková tvrzení doložil, zarytě mlčí.
O co vlastně jde? Jde o to, že podle mého názoru, není ještě v Česku zažitá zvyklost svůj názor bránit. Je normální to hloupé alibistické "myslet si mohu co chci ale hlavně to neříkat nahlas, a když už tak anonymně" Jenže to není můj zvyk.
Ať už jde o Izrael a jeho podporu, nebo o antikomunismus, o podporu pravice, jakýkoliv svůj názor prosazuji se vší argumentační silou. Což ovšem neznamená, že nejsem ochoten přiznat omyl. Jenže se často také stává, že slyším ( nebo čtu), že nekriticky podporuji Izrael a že nevidím chyby. To ale není pravda. Jen... O chybách nebo problematických rozhodnutích tamní vlády si můžete přečíst kdekoliv a kdykoliv. Momentálně velice často, když otevřete seznam.cz. Samozřejmě, pokud by izraelská vláda prováděla něco, s čím se nemohu smířit, budu první kdo o tom napíše. Bohužel, je v současnosti "dobrým zvykem" nasazovat psí hlavu bez toho aby to byla pravda. A dále, jsem nesmířitelným nepřítelem levice a myšlenek komunismu. Na druho stranu ale nebudu tajit skutečnost, že i v dobách pro naší zemi nejtemnějších, se děly věci, na které se dá vzpomínat s radostí. A v neposlední řadě jsem radikálním odpůrcem Islámu ( stejně jako dalších náboženských směrů, s výjimkou Judaismu, což vysvětlím ve zvláštním blogu) ale odmítám automaticky házet mezi teroristy každého Araba nebo Peršana nebo Osmana. A i když odmítám Black Lives Matter, neřadím a nebudu se řadít k těm, kteří hledí s odporem na různobarevné lidi. A není to tak složité, udržovat si takovýto standard.
Bohužel, dokud jsem své názory prezentoval pouze pomocí internetu na dálku z USA, tak nějak jsem to chápal, jako uzus anonymním hrdinům. K mému překvapení, poté co jsem přiletěl do Česka, kde stále setrvávám, doufám že dočasně, situace je stejná i tváří v tvář. Neexistuje diskuse, neexistuje aktivní výměna názorů, neexistuje "konflikt" dvou pohledů. To je něco, s čím se dá smířit nesnadno. Hlavně proto, že jakákoliv silnější a neústupnější snaha svůj názor hájit, je opětována arogancí a nezřídka osobními výpady.
Jen doufám, že se tato situace jednou změní.
