Trošku erotických vzpomínek, časně po ránu, může někomu přijít k duhu, někomu k zamyšlení a někomu třeba k pobavení. Každý to máme jinak.
Byla krásná. Tak krásná, že jsem se nikdy neodvážil ani nejmenším náznakem dát najevo, co ve mně její blízkost vyvolává. Někdo obdivuje krásu ženských nohou, pro někoho jsou znamením maximální nádhery pěkně tvarovaná prsa, jiný zase se zalíbením spočine na pozadí. Já byl uhranutý jejíma očima. Krásné, jasné smaragdově zelené oči, které svítily a ze kterých bylo možno vyčíst zvláštně přitažlivé a vzrušující varování... "pozor na mně"
Byli jsme přátelé dlouhá léta. A jednou nastala taková příznivá konstelace hvězd, že jsme se domluvili na společném výletě po Kanadě. Jen my dva. Srdce mi bušilo a někde hluboko uvnitř jsem si říkal, že snad, možná... načež jsem si sám začal nadávat. Až jsem se sám sobě musel občas zasmát. Ale hlavně na sobě nedat nic znát.
Cesta probíhala nádherně. Kanada je nádherná země a je zde toho k vidění spousty. Vše probíhalo jak mělo, jak bylo naplánováno a já si po dvou nebo třech dnech uvědomil, že vlastně prožívám více, než ve svých nejerotičtějších snech. Ve skutečnosti jsem na nějaké sblížení ani nemyslel. Spali jsme na motelech, jeden pokoj, dvě postele, po celodenních dobrodružstvích jsme po sprše padli každý na tu svou a usnuli jako miminka.
Jednoho rána mne probudila žízeň. Otevřel jsem oči, chtěl dojít do lednice pro colu ale viděl jsem, že ona měla asi nějaké divoké spaní, díky kterému jí nestačila její vlastní postel a svou nohu natáhla na postel mou. Dodnes nevím jak se jí mohlo takhle spát. Pomalu, abych jí neprobudil jsem jí chytil za lýtko a přesunul její nohu na její postel. Pohyb, který netrvá za normálních okolností ani vteřinu. Jenže kůže na ženské noze je jiná než na ruce. Alespoň pro chlapa. A určitě pro chlapa, pro kterého je majitelka oné nohy symbolem jeho tužeb. Je jemná a je maximálně vzrušující se jí dotýkat. Snad proto jsem její nohu držel trochu déle než bylo třeba, takže se probudila. Což jsem ovšem v tu chvíli nevěděl. Vstal jsem, přesněji řečeno, vstali jsme oba, já a já a došel k lednici. Srdce jsem měl někde v krku. Bušilo mi o závod a na čele, přestože venku mrzlo se mi perlily kapky potu. Cítil jsem se jako mladíček, který obdržel první polibek.
Napil jsem se a pomalu a potichu se vracel do postele. Ještě letmý pohled...noha a výše a ještě kousek výše, pokrývku měla mírně odhrnutou a to už jsem měl pocit že mi srdce snad z hrudi vyskočí, což se skutečně skoro stalo protože najednou otevřela oči a podívala se na mně s tím svým nenapodobitelným úsměvem.
" Ehm, aaa noo byl jsem se napít, je tady hrozné vedro" Koktal jsem jednu hovadinu za druhou a cítil jak se někde pode mnou otevírají brány pekelné a já se tam řítím za potupného řehotu démonů a Lucifera samotného.
Chytla mne za ruku a přitáhla k sobě. Neřekla ani slovo. Ani nemusela... Jak popsat ty chvíle, které jsou pro každého chlapa těmi z nejkrásnějších aby to nespadlo do lascivnosti či dokonce pornografie? Okamžik naplnění všech tajných tužeb, snů. Je to naplnění nenaplnitelného. Čistá a osvobozující krása, kdy cítíte, mluvím teď za chlapy, teplo ženského těla, rostoucí s roztoužením a sílící s vaší rostoucí touhou. Nic nevoní krásněji nežli žena v okamžiku, kdy jste v objetí. A onen samotný moment spojení není možno popsat vůbec. Najednou se ocitáte v naprosto jiné existenční dimenzi, kdy vše okolo vás ztrácí svůj smysl a kdy vnímáte jen sebe a jí. Její dech, její hlas, její vůni, její chuť a hebkost jejího těla.
A pak už jen padáte a padáte a odměnou jsou opět ty zářící oči a polibek a úsměv a to vše beze slov, protože slova jsou zbytečná, když vše bylo už řečeno bez mluvení.
Ležel jsem vedle ní a bál se jen pohnout či dokonce nadechnout. Oddychovala a já si prohlížel nenasytně tělo, které ještě před několika minutami bylo mým tělem. Bál jsem se, že ráno bude vše jinak, bál jsem se nejhoršího a tak jsem se kochal tou krásou dokud i mně únava nepřemohla a já neusnul.
Rána jsem se bál zbytečně ale to už je jiný příběh. I když stejně krásný jako ten dnešní.
