Předem musím napsat, že na seriály typu sestřičky, slunečná nebo ulice či ordinace se rozhodně nedívám a následující informace čerpám z toho, co si někde na internetu přečtu.
Nicméně tu kvalitnější seriálovou tvorbu, tedy nikoliv "novely pro telata", občas shlédnu a proto si troufám napsat, že název mého dnešního blogu není až tak od věci.
Vlastně už za bolševika, v dobách před mou emigrací jsme si dělali legraci z toho, že skoro žádný tehdejší seriál se neobejde bez pohřbu některé významné osoby. Dnešní tvůrci to ale dohnali snad k dokonalosti.
Osobně mně vytočila smrt jednoho z hlavních hrdinů v seriálu Specialisté ( sakra, už si nepamatuji , jak se ten policista jmenoval).
V těchto dnech jsem na internetu zaregistroval poprask kolem úmrtí v seriálu sestřičky a dnes zase se referuje o smrti ve slunečné. Přestože tyto seriály neznám, a objeví li se na ně reklama, rychle jí přepínám, považuji to za dosti sprostý faul vůči fanouškům.
Chápu že tyhlety seriálové tasemnice, se musí čas od času s některou z postav rozloučit. Herce to přestane bavit, nebo mají jiné závazky. To je normální proces a nelze mít nikomu za zlé, že se rozhodne skončit. Jenže filmový, televizní a seriálový fanoušek je tvor specifický a má nerad definitívu. A i když scenárista dá jasně najevo, že postava prostě končí, přeci jen divák se rád nechá opít myšlenkou, že snad...někdy v budoucnu, že jeho oblíbenec vrátí. Ovšem smrt postavy nejen že o tuto naději diváka připraví, protože přiznejme si, i když tyto seriály jsou odpad, kdo si troufne zopakovat slavný škobrt ze seríálu Dallas a smrti Bobbyho?
Jak se tedy zdá, tvůrci našli ve smrti postav jakési morbidní zalíbení a čím více to je sdrceryvné, tím více prožívají tvůrčí orgasmus. Takže se seriály postupně mění ve snůšku klišé a předvidatelných rozuzlení a zauzlení.
Otázkou zůstává, jak dlouho to divák bude ochoten tolerovat, protože například smrt v seriálu Specialisté ( už jsem si vzpoměl, kapitán Čermák to byl, v podání Jana Zadražila), vyvolala poměrně silnou nevoli a seriálu ubrala řadu diváků, kteří se jen neradi vraceli. Zvláště pak i proto, že následující personální vývoj byl dosti krkolomný.
Závěrem se ale stejně musím zamyslet nad tím, co vlastně diváky tak na seriálech přitahuje. Zda to, že se s postavami ztotožňují a nechtějí rozloučit, nebo je to jakýsi syndrom " Neználka na měsíci", kde někteří obyvatelé měsíce byli posílání na takzvaný ostrov hlupáků, na kterém do zblbnutí sledovali televizi a následně se z nich stali ovce.
Kvalitních seriálů není mnoho, ani v Česku ale ani ve světě. Jeden z nejkvalitnějších v současnosti nabízí v nové řadě Netflix. Vřele doporučuji. Lucifer opravdu stojí za to.
