Polemika s panem Cemperem a jeho obviněním Tomia Okamury

Abych řekl pravdu, nevím jestli Tomio Okamura je nacista, neonacista nebo rasista či xenofob. Nemám jej rád, protože z mého pohledu je to populista v tom nejhorším slova smyslu. 

Člověk nemusí být nějak extra politicky zběhlý, aby pochopil, že pan Okamura říká to, o čem očekává, že mu přinese body u voličů a tím pádem i moc jeho straně.

Pan Cemper ve svém nejnovějším blogerském počinu Tomia Okamuru osočil, že cituji:

" Mluvit od teď o Okamurovi jako o nacistovi je zcela legitimní " a ještě předtím v úvodu svého psaní pan Cemper napsal a opět cituji:

"(Okamura) přednesl projev, ve kterém začal doslova propagovat nacistickou ideologii o míchání ras."

Jedná se o projev na půdě parlamentu, který si lze přečíst zde

Abych zabránil, že mě nějaký takový opět nazve Okamurovým soukmenovcem, musím znovu zopakovat, že s politickou platformou Tomia Okamury, stejně jako s jeho názory nemám a nechci mít nic společného, nicméně označit někoho za nacistu jen na základě FAKTU, to chce opravdu silný žaludek. Anebo nedostatek soudnosti, použijte co se podle vás hodí, milí čtenáři a samozřejmě i čtenářky. Vy too.

Tomio Okamura ve svém projevu totiž řekl přesně to, co několikrát naznačili jak politici EU tak i někteří političci v ČR. Totiž zkráceně řečeno, že  národní státy jsou přežitkem a že EU je tady de fakto od toho, aby se vytrvořil jakýsi jednotný superstát Evropa, Takové cosi, co velice nepříjemně připomíná heslo :

"Ein Volk, Ein Reich. Ein Führer" Pamatujete? No bodejť by ne. My všichni máme s tímto heslem své zkušenosti. I když třeba jen zprostředkovaně. A v novodobém pojetí je to jedna Evropa pod vedením dvou či tří supervelmocí, kdy ty malé zemičky budou muset skákat jak si oni hvízdnou.

Taková je současná podoba EU, jejíž představitele dovedli kontinent na samotný okraj existenční katastrofy. Dále už to nejde. Nemůžeme chtít být o krok dále. Nechtějme to.

To co řekl v poslanecké sněmovně Tomio Okamura byla jen reflexe na současný stav, kdy je nám vnucována myšlenka, že je normální a žádoucí aby žili vedle sebe lidé různých kultur a hlavně aby se tyto kultury mísily a vznikla tak co? Jakási superkultura? Superrasa? Nejde to a nikdy to nepůjde. 

Vždyť i my, takzvaně bílí jsme každý jiný, podle země, výchovy  a zvyklostí. Jen těžko si lze představit, že v Norsku bude spokojeně žít Španěl. Že Češi se bez problémů zabydlí na jihu Itálie. I když někteří mají Palermo v krvi, podle jejích slov, nicméně celkově by to asi nefungovalo. 

Jak by tedy mohlo být možné a realizovatelné, promíchání Němce ze Senegalcem, Švéda s Eritrejcem? Proč? Jaký by to mělo smysl? 

Jistěže každá kultura a každá rasa má svá plus ale má i svá mínus ve vztahu k těm ostatním. Takže to tolik omílané obohacení, má li k němu docházet, musí proběhnout na bázi dobrovolnosti a předání pozitivních zkušeností. Nikoliv na novém exodu. A každý kdo to požaduje je prostě nezodpovědný šílenec.

Problém pana Okamury je, že on nenabízí jiné řešení než vystoupení z EU, NATO a tím de fakto příklon k Rusku. To je hodně nebezpečné. Rozhodně to ale není známka nacismu nebo rasismu, jak tvrdí pan Cemper, protože podle jeho logiky by bylo možno obvinit z rasizmu a nacismu každého například proto, že nebude nakloněn vztahu s Afričanem nebo Asiatem. A tím bychom se už dostali k systému, kdy společnost bude určovat, co je pro nás dobré a co ne. A kruh by se uzavřel.

Jsme všichni děti jedné planety. Zde žijeme a zde také umíráme. Často z úplně malicherných důvodů, jakými jsou náboženství nebo politická dogmata. Osud nebo řekněme Bůh, chcete li, určil kdysi dávno, kde jsou a budou naše domovy. Ať už to rozhodl kdokoliv, mělo to smysl a chceme li to uměle, v zájmu jakýchsi vyšších cílů měnit. můžeme na to jednou doplatit tím, že tato planeta prostě zanikne.

Politici mají spousty slov, hesel a krásných ideí. Já osobně. jako člověk, Martin Braun, mám jen jednu a to celoživotní. Hrozně mě baví cestovat po světě a poznávat nové lidi a nové kultury. Rád jsem poznal Indonesii a rád jsem poznal Irán. Skvěle jsem se cítil v Jordánsku i Emirátech. Chystám se do Japonska a Číny a už nejednou jsem psal o vynikajících pobytech v Rusku, u rodiny mé ženy ale hlavně u přátel. 

Všude kde jsem byl jsem se setkal s lidmi, kteří měli srdce na dlaní a byli to přátelé a já vždy opakoval a opakuji, jakmile to bude možné, přijeďte a buďte zase mými hosty. A přesně to je to obohacení, to čím se učíme jeden od druhého a jeden druhého poznáváme.

Vše ostatní je jen nebezpečná hra s osudy lidstva.