Přiznám se, že osobně mám trochu problém tento její blog pochopit a porozumět mu v tom smyslu, jestli se jedná o ironii či jej paní autorka myslí vážně. Protože její články čtu často a rád, myslím si, bohužel, to ironie není.
A proto jsem do jejího blogu napsal komentář a následně, nyní, píši tento text.
Karel Gott, zpěvák, o kterém už týden slyšíme, že slaví 80. narozeniny a není dne ani periodika, kdy by se na nás nekoukala jeho rozesmátá tvář. Ano, i já mu přeji pevné zdraví, dlouhá léta a má můj respekt za to, jakým způsobem zvládl hodně nepříjemné onemocnění a jak se s ním vyrovnal.
Nicméně mám takový pocit, že někteří lidé, a je jích hodně, mají dojem že Karel Gott je někdo nade všemi a že se jedná o ikonu nejvyšší spravedlnosti, moudrosti a čestnosti. A jakýkoliv pokus ukázat stinné stránky jeho charakteru se prostě netoleruje. No, já patřím taky k pamětníkům a pamatuji se jak Gustav Husák skřehotal v televizních novinách z obrazovky naší televize Dajána, že takových Gottů, má naše socialistická republika spousty a že ho nepotřebujeme, poté co se pan Gott rozhodl emigrovat. Najdete to, kdybyste nechtěli poslouchat všechno v minutě 1:58.
A také si pamatuji, jak se k tomuto incidentu Karel posléze vyjadřoval. Nejprve tedy, že nešlo o emigraci ale o administrativní nedorozumění, tím se hájil během normalizace. No a když bolševik konečně padl, tak zase přiznal že tedy ano, že emigroval ale že mu srdce nedalo opustit své fanoušky a hlavně fanynky a tak se vrátil.
A jistě není náhodou, že v roce 1974 vystoupil v naprosto strašném a nehorázném filmu Hvězda padá vzhůru, který na pozadí Strakonického dudáka vlastně vypráví Gottův vlastní příběh. A rozhodně není náhodou, že právě poté, začala jeho umělecká kariéra v Československu strmě stoupat. Protože do té doby, to byl spíše souboj Gott vs Matuška vs Chladil a Neckář s Pavlem Novákem nebo Milanem Drobným. A už jen tak mimochodem se můžeme pozastavit nad skutečností, že frekvence cest Karla Gotta na západ v té době rapidně stoupla, o čemž se jiným navrátilcům z emigrace ani zdát nemohlo.
No a nyní k tomu co napsala paní Fuchsová. Anticharta. Karel Got nebyl jejím pouhým signatářem. On byl její ikonou, její modlou její tváří. Švorcová? Pche, kdo o ní měl tehdy zájem. To Karel Gott, to byl ten, který měl být a mnohdy i byl pro společnost tím motorem, který hnal komunisty v jejích pomstě proti všem co si dovolili kritizovat. Karel Gott hřímal z podia o tom jak chtějí umělci klid na práci a jak jsou spokojení se vším, co jím socialistická společnost nabízí.
Anticharta byl velký podvod na umělce i na veřejnost. A proto je možné a je správné nad ní dnes už opravdu mávnout rukou a ty co jí podepsali nechat na pokoji. I Zemanův šašek František Ringo Čech, prostě zblbnul a ostatní věděli nebo nevěděli. Prostě tam byli nahnání jako do dobytčáku a podepsali, cosi, co v jiné formě podepisovali stokrát předtím. Někteří se zastyděli a přiznali že měli strach. Někteří trvají na tom že nevěděli. Věřme nebo ne. Ale Karel Gott věděl. A věděl moc dobře co podepisuje a o čem hovoří. A nikdy ani v náznaku nesestoupil se svých božských výšin a neřekl :
"Lidi já byl tak blbej" - omlouvám se. Jenže "mistrovo" ego to prostě nedovolilo.
Karel Gott je mimořádný umělecký talent. Co dokázal na tomto poli určitě zaslouží obdiv všech hudebních fanoušků, i těch co není jejích šálkem čaje. Ale nezavírejme oči před jeho poměrně komplikovaným charakterem.
