Protože toto téma tyto dny hodně rezonuje, vracím se k němu. Tedy k tématu "sirotků" které Česká republika v počtu 50 kusů má nebo nemá přijmout.
Dostal jsem dnes zajímavý email. Zajímavý v tom, že autora znám z diskusí a že mně neuráží. Jen se diví, že jednou píši jako zatvrzelý islamofob a podruhé jako sluničkář. Ten sluničkář mně rozesmál, protože netuším co to je a kde se to označení vzalo a jestli je to pozitivum nebo negativum. Nicméně, protože se nejedná jen o mou velepekelnou maličkost, protože i mnozí čtenáři jsou asi z toho co se děje zmatení, zde je moje odpověď.
Svět se v prdel obrací. Omlouvám se útlocitným, jenže jiné přirovnání mě nenapadlo. Například Izrael se po desetiletí brání vyvraždění, a přesto je označován za agresora. Lidé v Evropě a civilizovaných zemích světa vyjadřují obavy o svou budoucnost a budoucnost příštích generací, a jsou proto označování za nacisty, neonacisty, rasisty a xenofoby. Prostě, svět se v ... nebudu se opakovat.
Nejnověji jsme svědky další vlny, kdy se část politické reprezentace snaží manipulovat veřejnost a agresivně působit na její city. Bylo by jistě zajímavé zamyslet se nad naším svědomím, pokud by ovšem k tomu nevyzýval pan Kalousek, tedy ten, který před léty v rámci jakési volební kampaně nechal rozeslat do domácností výzvy k zaplacení fiktivního dluhu, který má každý občan ČR. Tento člověk nemá vůbec právo o svědomí hovořit.
Ale když už on a další o svědomí hovoří. pak je dobré se zeptat, kde je svědomí a solidarita s těmi, co trpí v jiných zemích. Už zde byl jmenován Jemen, nebo Afghánistán ale také Barma a nesmíme zapomenout na Činu. Nebo že by bylo svědomí a solidarita jen pro některé?
Momentálně se tedy jedná o děti či dorostence z Řecka, kde v táborech čekají na další osud. Problém je, že nevíme odkud tyto děti jsou. Nevíme kolik je jím let a ani nevíme, zda se skutečně jedná o sirotky. Nevíme prostě nic. Jediné co víme je, že pro některé politiky či političky je to dobrá příležitost, jak se zviditelnit.
Také samozřejmě víme, že tábory v Řecku jsou přeplněné a podle nejnovějších zpráv, má snad dojít k přesunu z ostrovů na pevninu. A tady vidím šanci na nejlepší a nejúčinnější pomoc. Prostě pomoci Řecku vybudovat a provozovat ona zařízení po celou nutnou dobu. A ten čas využít k tomu, aby se vytvořily mechanismy k určení, které osoby splňují podmínky pro trvalou pomoc. Protože taková pomoc nemůže být automatická a musí být podmíněná. Jinak se nebude jednat o pomoc ale o sebevraždu. Což nakonec ublíží i těm, kterým jsme pomoci měli.
Je tady ovšem i druhá stránka mince, o které píše onen čtenář v emailu, který mi poslal. Prý jsem občas jako sluníčkář nebo vítač. Ani jedno ani druhé. Jen ze sebe nerad nechám dělat pitomce a nevěřím těm, kteří se točí jako korouhvičky jen proto, aby se zalíbili veřejnému mínění. Mám jmenovat? Bez problému. Okamura, Babiš, Zeman a mnozí další. Kdyby totiž veřejnost byla naladěna pozitivně, tak by sami vítali a objímali uprchlíky všech zemí. Tak tomu prostě je a proto také pan Babiš, ostuda České republiky a úřadu premiéra vypustil hloupé věty o tom že máme dost svých sirotků. To totiž není argument. Stejně tak není argumentem, že krademe děti Sýrii, že je vytrháváme z jejích prostředí. Oni už vytržení jsou a není vůbec jisté, že se jedná o Sýrii. Ale otázka takto nestojí.
My musíme především, hlavně vědět, kdo dostane naší pomoc. Podobně jak někteří z nás, kdo si to mohou dovolit, pomáhají různým charitám, taky přemýšlejí a zkoumají, zda se jedná o smysluplný projekt nebo jen tahání peněz z kapes. A tak každá Evropská země, včetně České republiky musí vážit, jestli případná pomoc bude mít smysl. A já osobně jsem přesvědčen, že vzhledem k rozdaným kartám, vzhledem k tomu, že tito lidé jsou na území EU, jsou v Řecku, je naším úkolem pomoci Řecku, protože tím pomůžeme i uprchlíkům i Řecku a taky sami sobě. Jakákoliv škatulata s přesouváním jsou kontraproduktivní.
V titulku jsem napsal, jestli opravdu ze sebe musíme dělat pitomce. Je to tak, že stále skáčeme na lep různým figurkám, kteří přijdou, nahrabou si a pak s naditou kapsou kamsi zmizí. Kdysi jsem viděl takové heslo : Nebát se a nakrást... Ani nevím kde jsem je viděl ale je to dokonalý popisek toho, co se dnes v České republice děje. A tím nakradením nemusím vždy nutně myslet peníze ale například taky čest, svědomí a duši.
