Nevěřím vlastním očím, že si ministr zahraničí suverénního státu, člena EU a NATO dovolí v reakci na interpelaci vyslovit takovou nehoráznost.
Paní poslankyně Jitka Chalánková interpelovala ministra zahraničí Zaorálka s dotazem, zda MZV nezvažuje případné upozornění na svých stránkách, jakých rizik se mají vyvarovat ti, kteří hodlají navštívit spolu se svými dětmi Norsko.
Odpověď pana ministra byla jako vždy plná frází a nicneříkajících slovních obratů, přičemž z každého z nich vykukovaly a cinkaly kulaťoučké, zlaťoučké penízky z norských fondů. Jedna z jeho vět ale čněla nad ostatními a okamžitě mne napadlo, jestli by pan ministr neměl urychleně navštívit psychiatra, anebo ještě lépe, okamžitě podat demisi.
Jeho slova jsou :
"Máme zkušenost s jednou rodinou, jíž byly v Norsku odebrány děti, přičemž tato rodina dlouhodobě v Norsku pobývá. Ten případ prostě spadá do norské jurisdikce."
Touto větou pan ministr bez pochybností prokázal svou absolutní politickou nekompetentnost. Pan ministr si neuvědomuje, anebo kvůli lesku peněz z norských fondů si uvědomit nechce, že je povinností českých úřadů postarat se o své občany, kteří se v zahraničí dostanou do složité situace. David a Denis Michalákoví, oběti únosu norským Barnevernetem, jsou občané České republiky, stejně jako jejích matka a otec. Nikdo z nich nemá norské občanství a to, že dlouhodobě před únosem žili v Norsku, nemá s jurisdikcí nic společného.
Podle slov pana Zaorálka by totiž ten, kdo delší dobu žije například v Iránu, a tamní milice jej obviní z protiislámského chování a odsoudí k trestu smrti, tak tento člověk by měl v podstatě smůlu, protože by spadal výhradně do iránské jurisdikce.
Ostatně bych se ani nedivil, když jsou spolu s dalším vládním tajtrlíkem Sobotkou schopní zradit svou zemi a připustit přísun imigrantů na naše území.
Pan Zaorálek ve své odpovědi jasně deklaroval, že občané prostě nemají otravovat. Že jejích vláda se o ně nepostará a že to nemá ani v úmyslu.
A nejsmutnější na tom všem je, že není vidět žádná naděje na změnu.
Zde je celý záznam interpelace paní Chalánkové a odpověď Zaorálka.
Interpelace poslankyně Jitky Chalánkové na ministra Zaorálka, zda by nebylo dobré, aby české MZV varovalo české turisty před praktikami Barnevernu. Podle Zaorálka jde o ojedinělý případ.
Jitka Chalánková:
"Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, v situaci, kdy MPSV na svých webových stránkách informuje o své přímé spolupráci s norským sociálním úřadem Bufdir, což je řídicí článek Barnevernu projektu CZ04, se opět vrátím k případu Denise a Davida Michalákových, byť tentokrát jen nepřímo.
Jedním z velmi často opakovaných tvrzení je, že se Eva Michaláková rozhodla žít v Norsku dobrovolně, a musí se tedy přizpůsobit tamější společnosti a počítat s příslušnými kulturními rozdíly. Naposledy použila tento argument paní ministryně Marksová v odpovědi na mou interpelaci. Cituji: "Paní Michaláková se dobrovolně rozhodla žít v Norsku a v tamějších podmínkách, a tím na sebe vzala odpovědnost za to, že bude reflektovat podmínky norského práva i další sociokulturní okolnosti."
Já plně souhlasím, že každý by se měl přizpůsobit poměrům panujícím v zemi, ve které se rozhodl žít. Na druhou stranu, dokud jsem se neseznámila s tímto a dalšími případy, nikdy by mě nenapadlo považovat Norsko za zemi patřící do jiného kulturního okruhu než Česká republika, za zemi, kde by hrozila rodičům nějaká rizika. Dnes se ukazuje, že hranice pro odebírání dětí jsou tam nastaveny velmi nízko, děti se odebírají z malicherných důvodů a není kladen důraz na pomoc ohroženým rodinám, že pro Nory není žádný problém oddělit sourozence a norské právo negarantuje právo prarodičů na styk s vnuky a že norská péče o děti obsahuje mnoho netušených, pro Středoevropana až absurdních prvků. Jak jsem se dozvěděla od norské velvyslankyně, tento režim se týká všech cizinců, tedy i turistů s dětmi.
Snažila jsem se najít na webu Ministerstva zahraničních věcí nějaké doporučení pro české rodiče v Norsku, jaká pravidla mají dodržovat, aby se nedostali do střetu s norským kulturním okruhem, s norskou společností. Bohužel marně. Má otázka zní, zda ministerstvo připravuje pro české občany v zahraničí nějaká doporučení v tomto směru, jak se mají čeští občané v Norsku chovat, aby neriskovali zničení svých rodin v zájmu norských názorů na blaho dětí. Děkuji."
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:
"Děkuju. Dobrý den ještě jednou, dámy a pánové. Mě tedy není známo, že by norská velvyslankyně v České republice uvedla, že by turistům cestujícím do Norska hrozilo odebírání dětí. Obecně si myslím, že nelze Norsko označit za rizikovou zemi pro cestování s dětmi. Máme zkušenost s jednou rodinou, jíž byly v Norsku odebrány děti, přičemž tato rodina dlouhodobě v Norsku pobývá. Ten případ prostě spadá do norské jurisdikce.
Kdybych mohl, tak tady podám informaci o jednání, které proběhlo včera právě s norskými úřady a kde jsme se zabývali právě prací norských úřadů v souvislosti s touto kauzou a zajímali jsme se o to, do jaké míry se na norské straně plní to, co nám bylo přislíbeno. Mám na mysli práce s biologickou rodinou, vyhodnocení nebo podpora dětí vzhledem k jejich kulturnímu jazykovému původu a podobně. Takže máme tady čerstvé informace o jednáních, která teď proběhla zrovna v této kauze. A je to tedy samostatná věc.
Nicméně neevidujeme žádné případy českých turistů, kteří by zaznamenali problémy při cestách do Norska se svými dětmi, a proto nebudeme zřejmě vydávat varování nebo doporučení ohledně cestování do Norska s dětmi. Dle zjištěných norských statistik v Norsku k 1. 1. 2015 pobývalo celkem 2 355 státních občanů České republiky. Samozřejmě čeští občané stále více jezdí do zahraničí. Rád bych tady upozornil na webové stránky ministerstva, kde se snažíme v kapitolách Cestujeme pod dalšími odkazy uvádět i informace o péči o děti, o ochraně jejich práv v zahraničí. Takže tento typ informací je součástí toho, co obecně poskytujeme. To ale slouží k takové obecné orientaci pro ty, kteří cestují do zahraničí. Tam se upozorňuje třeba i na některé kulturní a sociální odlišnosti. Samozřejmě ani tyto informace nejdou do detailů a je to poměrně velmi obecné.
To znamená, z tohoto jednoho případu, který řešíme a který poměrně i pro nás není jednoduchý, tak nemůžeme učinit závěr, že bychom vydali obecné doporučení pro ty, co cestují do Norska s dětmi, že by to bylo jakési zvláštní riziko. Myslím, že ten jeden případ nás k takovému tvrzení a k takovému vyhlášení na našich webových stránkách ještě neopravňuje."
