Dnes nečekejte nějaké hluboké zamyšlení. Ve skutečnosti toho k napsání moc není. Co také napsat o tragedii, která se odehrála ve dnech 5 - 6. září na Olympijských hrách v Mnichově?
Sportovci z celého světa se přijeli utkat a soutěžit v tom, kdo je ve svém sportu na světě momentálně nejlepší. Sport - jediné kolbiště, které je oprávněno k soupeření, k monumentálním bitvám v zápase, judu nebo v plavání či vzpírání a v dalších sportech.
Bohužel, teroristé to vidí jinak, a tak si zločinci s palestínské smečky Black September došli pro zástupce Izraele a rozpoutali krvavý masakr.
Napsáno toho už bylo o této události dost. Tedy, abych se opravil, všichni si můžeme najít pomocí vyhledávače, co se tehdy vlastně stalo. Nicméně moderním sdělovacím prostředkům tato tragedie zřejmě připadá málo akční, málo reklamně výdělečná, a mrtví málo politování hodní, proto není omylem napsat, že nějakých velkých vzpomínek se nedočkáme. Tito mrtví prostě netáhnou. Na rozdíl od Gréty nebo Koněva. Například.
Uplynulo 47 let. Možná se to nezdá ale situace se moc nezměnila. Nenávist je zde stále. Jen má jiné podoby. Zbabělé prohry, které mají zabránit soupeření se zástupci Izraele, nevpuštění sportovců této země na soutěže - stále tu je, nenávist, která zabíjela, zabíjí a ještě asi dlouho zabíjet bude.
A tak prosím, vzpomeňte na oběti nesmyslného běsnění, na obětí barbarství.
Více informací :
odkaz
Fotografie je veřejným zdrojem Twitteru Ministry of Foreign Affairs of Israel.
