Už jsou naštěstí pryč doby, kdy před cestou do této nádherné země, bylo nutno absolvovat typické a nejisté cestovatelské bolševické kolečko typu - výjezdní doložka, devizový příslib, souhlas ROH, SSM, BSP a hajzlbáby na UV KSČ
Dnes si stačí koupit letenku nebo jízdenku na autobus a jedete. Jenže je mnoho turistů, kteří si dovolenou představují tak, že se prostě vyvalí jako vorvaň na pláž a se slovy "Máňo vzbuď mně za 14 dní" tam svou dovolenou promrhají. Ale jo, když se jím to líbí, proč ne. Já to mám jinak. Kdekoliv cestuji, a já cestuji rád a v rámci možností hodně, snažím se o dané zemi zjistit co nejvíce a hlavně prozkoumat, jakou muziku tam poslouchají, co tam pijí a jedí a tak kolem a dokola.
S Řeckem, i když nebylo snadné se tam dostat, jsme se v Československu mohli seznámit jednak díky rozsáhlé komunitě ale hlavně díky skvělým muzikantům, které tato komunita poskytla.
Pamatujete?
Tou dobou už jsem měl za sebou poslech alba Deep Purple in Rock a pomalu se ve mně probouzel rocker, nicméně tyhle dvě krásky a jejích hudba a atmosféra jejích písniček, to mně doslova bralo za herznu, jak by se řeklo v městě kde Martha a Tena působily, tedy v Brně.
Ostrava kde jsem žil byla otravné, smradlavé a smutné město. Nicméně jednou za rok se proměnila a na Černé louce se konal den horníků a hutníků. No a protože horníci, ti měli i u komunistů navrch, tak se v přilehlém amfiteátru konaly v rámci toho dne, který trval celý víkend, dosti zajímavé koncerty. Hodně kapel z Polska. SBB, Krzak, Czeslaw Niemen... ale hlavně jsem tam poznal pravou echt řeckou rockovou kapelu Atheny Statise Prusalise. Že to byl fanatický komunista jsem netušil ale obávám se, že i kdyby ano, tak ten nářez co rozpoutali, no asi bych mu upsal nějaké mínusové body.
No já vím, ono to z toho videa nevypadá, nicméně pokud jsou tu pamětníci, co jejích vystoupení na Černé louce nebo v Porubě viděli, dají mi za pravdu, že naživo to bylo docela "maso" - na tu dobu samozřejmě. A mimochodem, konkrétně tento text umím zazpívat dodnes zpaměti. Tou dobou jsem už o Řecku snil a když jsem musel do nemocnice, koupila mi maminka na mé přání řecké báje a legendy.
Za nějaký čas jsme šli s bráchou na hokej a cestou zaskočili k jednomu diskžokejovi u kterého si brácha objednal řeckého slaďouše Demise Roussose. Jak jsem napsal výše, tou dobou už moje srdce bušilo velice rockově a tak jsem tu desku bral do rukou štítivě, snad jen zvědav, co se o tom člověku dozvím. A hle, byla tam poznámka že někdy koncem 60. let hrál v rockové formaci Aphrodite Child. Optal jsem se tedy dýdžeje a on tu desku vytáhl z police. No jo, měl příbuzné v Německu a ti jej dostatečně zásobili. A tak jsem prvně slyšel tento klenot:
Ještě dnes s bráchou vzpomínáme na to, jak oba, on i dýdžej nevěřícně hleděli, jak tam sedím s vytřeštěnýma očima, pusou dokořán, skoro bez dechu. Ta skladba se nedá slovy popsat, stejně jako se nedá popsat hlas Demise. Tu desku jsem pak dostal k narozeninám o pár týdnů později a radostí jsem se rozbrečel. Jo, jsem prostě hudební maniak. Když se mi něco líbí. A řecká hudba se mi líbí moc. Je v ní slunce, radost, tanec. I tam kde byste to nečekali. Jen si poslechněte:
Evangelos Odysseas Papathanassiou - neboli zkrátka Vangelis. Když si dáte na uši sluchátka tak cítíte všechny vůně Řecka a vnímáte všechny jeho chutě. Ovívá vás vánek a z Olympu na vás hledí Bohové a uznale pokyvují hlavou, že dokážete ocenit tvorbu jejích dětí.
Jenže nejen hudbou je živ člověk a tak je čas se najíst. Řecké jídlo? To je mana nebeská. Ovoce, zelenina, maso, ryby. Co chcete. Vše se na vás směje a chutě jsou rozmanité a náramné.
To vše pak zapijete dobrým červeným vínem, nebo si dáte Metaxu nebo Ouzo, a plní energie můžete jít třeba tancovat. Zkusili jste někdy tohle?
Já to jednou zkusil. Zamotal jsem si nohy jako vánočku. Manželka se chechtala, mrcha jedna, a nepřestala dokud jsem jí neslíbil jakýsi řetízek. Ty tance jsou ale nakažlivé a věřte, že Řekové vás jen tak sedět nenechají. A nebudou se vám smát jako manželky. Oni mají prostě radost, když vidí že si to užíváte. Ony ty nohy vám budou samy poskakovat. I vsedě.
Řecko je země, kde si užije každý. I ten co celou dovolenou proleží na pláži, ten kdo má rád památky a historii, milovník dobrého jídla a pití a také - a na to nesmím zapomenout rocker. Metalista. Kromě toho všeho co jsem vyjmenoval, dalo Řecko nám rockerům a metalistům opravdový klenot. Kapelu Rotting Christ. A jestli čekáte nějakou satanistickou zběsilost, tak jste na omylu. V té hudbě je hodně z toho, co jsem popsal výše.
Při poslechu této skladby, která je poctou obětem masakru ve Smyrně, vám určitě bude běhat mráz po zádech:
I to je historie. Smutná, tragická, že které bychom si měli vzít příklad a nedovolit, aby jí jeden takový mohl zamlčet.
Ale zpět k Rotting Christ. Na novém albu je i zhudebněná báseň Edgara Alana Poea - Raven/ Havran/.
A závěr tohoto mého dnešního hudebně cestovatelského snažení věnuji tomu, čím jsem začal. Aphrodite child a jejích Four Horsemen ale v neskutečném a geniálním podání právě Rotting Christ.
Já moc nejsem příznivcem předělávek. Ale v tomto případě si myslím, že se podařilo obléci do nového hávu a ozdobit klasiku naprosto dokonale.
V Řecku jsem byl několikrát. Vždy jsem byl nadšený a vím že vždy budu. A protože prázdniny budou co nevidět, tak Řecko je mé doporučení pro ty, co stále váhají. Kašlete na Emiráty. Ani pivo si tam nedáte a ani víno. Řecko, to je ta správná volba.
