Můj postoj k náboženství a církvím je, myslím si obecně znám jako negativní. A to přesto že sám jsem věřícím člověkem. A proto se mě velice dotkl nehorázný dehonestující blog, publikovaný včera odpoledne na idnes.cz
Autorka tohoto blogu nechutným způsobem zpochybňuje hrdinství a neohrožený postoj pana kardinála a snaží se bagatelizovat jeho utrpení jak způsobené bolševickým režimem, tak v diskusi i utrpení způsobené nacisty.
Cítím povinnost pana kardinála proti tomuto útoku bránit a věnovat jeho osobě pár slov.
Pan Josef Beran měl mnoho příležitostí vyhnout se problémům a šikaně. V době války ale hlavně i po ní. Bylo jednoduché a hlavně pohodlné kývnout na požadavky komunistů a slíbit věrnost myšlence budování socialismu. Jakožto člověk pevných zásad, odmítl jakýkoliv ústupek, což mu přineslo následující osud :
Ve strahovském klášterním kostele pronesl veřejně dne 18. 6. 1949 jedno ze svých posledních kázání, ve kterém vyzývá věřící lid k větší jednotě s biskupem, k vytrvalosti a lásce ke Kristu v této těžké době. O den později, v neděli 19. 6. 1949, se o slavnosti Božího Těla měl konat průvod. Katedrálu obsadili členové Lidových milicí a příslušníci StB. Arcibiskup se stal vězněm ve vlastním domě a tím začala jeho internace.
To byl ovšem jen začátek. To horší mělo teprve přijít :
7. března 1951 byl odvezen do Roželova u Rožmitálu, bývalého sídla pražských arcibiskupů. Již 24. března 1951 byl převezen do Růžodolu u Liberce. 17. dubna 1953 byl převezen do Myštěvsi u Bydžova, kde mu byly k obsluze určeny dvě řádové sestry. 20. prosince 1957 byl odvezen do Paběnic blízko Čáslavi. V prosinci 1959 začal postonávat. V pankrácké nemocnici mu zjistili uskřípnutí kýly a operovali ho.
5. října 1963 podepsal po dohodě se Svatým Stolcem slib socialistické republice a bylo mu oznámeno, že mu prezident udělil milost a arcibiskup byl spolu s biskupem Skoupým a se třemi sestrami převezen do Mukařova u Říčan. Příval návštěv byl ovšem trnem v oku politickým odpůrcům a tak byl dne 2. května 1964 arcibiskup přestěhován do Radvanova u Mladé Vožice, kde byl přístup k němu velmi ztížen.
Zdálo by se, že vše se obrací k lepšímu. Jenže to by v Československu nesměl vládnout režim bolševických zločinců, kteří 19.02.1965 umožnili panu Beranovi odletět do Říma, ovšem s dodatkem, že mu návrat nebude umožněn.
Možná čekali že pan Beran, který mezitím přijal odznaky kardinálské hodnosti a byl přijat do sboru kardinálů, se stáhne někde ve Vatikánu a oni se jej nadobro zbaví. Opak byl pravdou. Už 20.09.1965 přednesl projev o náboženské svobodě a vyzval k rehabilitaci Jana Husa.
V roce 1968 mu byla diagnostikovaná rakovina a po operaci bylo zveřejněno, že mu zbývá jen několik měsíců života.
Hrdinství pana kardinála Berana nespočívá v tom, že by vykonával nějaké krkolomné kousky a rebelii. Jeho hrdinství vychází s vnitřního přesvědčení člověka, který pravdu považoval za silnější motivaci nežli osobní pohodlí. Pro prosazení svých postojů neváhal riskovat zdraví a život a asi nemusím nikomu rozumně uvažujícímu zdůrazňovat, že rakovina, které nakonec 17.05.1969 podlehl, měla svůj původ ve stresu a utrpení, které mu přinesla internace a útisk ze strany komunistického režimu.
Kolika podobnými silnými charaktery se může Československo, respektive Česká republika pyšnit? Ano, vím že je jích více. Ale není jích tolik, abychom mohli dovolit na ně plivat. Abychom čestné lidi dehonestovali abychom zesměšňovali jejích neoblomné postoje.
Připomeňme si údálosti z války:
Nedlouho po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha byl 6. června 1942 zatčen, internován a krutě vyslýchán ve věznici na Pankráci do 1. července 1942. Odtud byl převezen do koncentračního tábora v Terezíně, kde zůstal do 2. září 1942, od 4. září 1942 byl vězněn v koncentračním táboře Dachau. V lednu 1943 dostal tyfus. V té době učinil slib: „Vrátím-li se do vlasti, vynasnažím se, abych nikomu nic neodepřel, zač budu prošen, pokud to bude v mých silách a nebude to odporovat vůli Boží.“ Dne 29. dubna 1945 byl koncentrační tábor Dachau osvobozen americkou armádou vedenou plukovníkem Felixem L. Sparksem.
Které o jeho hrdinství vypovídají více nežli jasně. Kardinál, Josef Beran si zaslouží úctu všech, kteří mají tu odvahu hlásit se k národu, jehož on sám byl pokorným služebníkem.
Barevně odlišené úryvky byly převzaty ze stránky :
http://kardinaljosefberan.cz/zivotopis/
Více informací zde :
http://kardinaljosefberan.cz/
