Mění se to mění. Ze dne na den, z hodiny na hodinu. Tu Andrej řekne že už tedy nic, pak zase že snad možná, nakonec přispěchá samuraj a řekne že je jediný demokrat. Prostě panoptikum. Současná politická situace v ČR
Nejnovější vývoj je takový, že ČSSD Andreje kopla ho holeně, ten vyskočil odzemek, až přistál na Hradě a přízemní hradní pán, s rozvahou sobě vlastní, mu doporučil spojit se s démony. Tedy řečeno politicky správně, s demokraticky zvolenými subjekty SPD a KSČM, či jak si ti staří čerti říkají. A tak si to Andrej přes hory a doly, přes všechna media, vlastní i nevlastní peláší aby se uradil se svými věrnými. A novinářům v poklusu oznamuje, že ono to SPD snad ano, no vždyť uvidíme. Jenže po jednání mezi svými hrozí kopanec do druhé holeně, navíc od vlastních řad a tak přichází varianta obnovení jednání s ČSSD. Určitě asi s chrániči. Pro jistotu.
Jenže celá ta eskapáda, celé to tajtrlíkování před kamerami a zraky diváků, má jeden malý háček. Ba co dím háček, skobu, hák. Tím je KSČM.
Prozatím je jako největší hrůza hrůz, jako ztělesnění všeho zla představovaná samurajova garda SPD. Nic proti tomu. Opravdu nejsem zvědavý na celostátní harakiri. Ovšem jaksi stranou zůstávají ti, kteří tuto zemi uvedli do nepředstavitelného chaosu, zmaru, do svrabu, po vzoru velkého bratra z východu, který taky drtil vše živé a zdravé a úspěšné. Komunisti se dnes stávají stranou, se kterou se jaksi počítá a to není zrovna ideální zjištění. Jsou jako ten černý vzadu (proboha to nemá nic společného s rasismem). Vzadu, přesto všudypřítomní. V televizi vidíme Filipa ksichtit se skoro denně. A nejhorší je, že to začíná vypadat, jako normální stav. Komunisti budou ti, kteří budou rozhodovat o budoucnosti České vlády. A klást si podmínky.
Hnije to v tom Česku pořádně.
A asi tak:
