Do koho? Samozřejmě co ČT, protože to je snadný cíl a ani v tak krizových časech, jaké prožívá svět a Česká republika nyní, hledají kritici záminku k útoku. Někdy až přehnanou.
Tak jako to udělal pan Kotyk ve svém blogu včera. Já sám mám k práci veřejnoprávní televize spoustu výhrad. Asi jako každý divák. Ať už je jejím sponzorem nebo, jako já, televizi nedává ani haléř. Ovšem přes všechny výhrady které mám, snažím se být objektivní a vidět i pozitiva.
Panu Kotykovi se hrubě nelíbí, že ČT spouští od příštího pondělí program ČT 3. který je cílen především na seniory. Pan Kotyk dokonce použil obrat, že má pocit, jako by z něj dělali senilního debila. To není z mé strany vulgarita, ale přímá citace. Můžete se přesvědčit zde.
Já s panem Kotykem nemohu souhlasit. Důvod je prostý. Rozhodnutí veřejnoprávní televize nevyplývá z toho, že občané 65+ jsou beznadějně senilní a abych byl upřímný, cílovou skupinou dozajista nejsou míněni především občané ve věku 65 - 70 let. Myslím si, a jsem o tom přesvědčen, že věk či termín senioři je spíše orientačním prvkem, nežli dogmatem. My všichni dnes víme, že věk už není jen známkou nepoužitelnosti nebo nezvratné demence. Vidíme presidenty a kandidáty do této funkce, kteří jsou ve věku 80+.-. Vidíme senátory - kmety. Na druhou stranu jsou ovšem ve společnosti lidé, a není jích málo, kteří už právě v onom věku kolem 65 let ztrácejí kontakt s realitou dnešního života, kteří nestíhají rytmus, kterým se svět otáčí. A tito lidé jsou mnohdy nejvíce ohrožení šmejdy, podvodníky, zločinci a nejnověji i viry.
Vidíme to ve zpravodajství každý den. Používají se nová, dosud neznámá či nefrekventovaná slova jako trasování, smrtnost...používají se odborné termíny, protože politici prostě nejsou schopni si uvědomit, že ne každý divák je ekonomicky, medicínsky či jinak odborně vzdělán. V pondělí jsem strávil většinu dne sledováním ČT 24. Přiznávám, že po několika hodinách, jsem měl hlavu jako škopek a přepadla mně myšlenka, zda jsem sám neonemocněl covidem 19. Ty informace se z obrazovky valily takovým tempem a v takové intenzitě, že se nutně divák musí dostávat do jakési mini deprese. V závislosti na jeho vnímání ovšem. Jak to ale mají vstřebat právě lidé v pokročilém věku, kdy mnozí z nich si uvědomují, že jejích život se blíží ke konci a nyní jsou vystaveni katastrofickým prognózám a nesrozumitelným hlášením?
Proto velice vítám krok České televize zahájit program, který bude těmto lidem informace podávat tak, aby je byli schopni pochopit a přijmout. Nikdo samozřejmě nebrání panu Kotykovi, dívat se dále na jiné programy. Ani dalším seniorům, kteří jsou, jak se dnes moderně říká cool. Ovšem je velice nutné myslet na ty, kteří mají život téměř za sebou a namísto toho, aby si stáří užívali v klidu, beze stresu, vidí na obrazovce hrůzy kterým mnohdy nerozumí a nemají šanci z nich pochopit, jaké mají možnosti ochrany.
Uvidíme jak se Česká televize tohoto nelehkého úkolu zhostí. Já ji držím palce.
