Ano, stále se to opakuje, kdykoliv je nutné někoho pošpinit, ozvou se ti jediní spravedliví a zaskřehotají : " podepsal jsi antichartu"...
Je to trapné a hloupé a ti, co tak hlasitě křičí ani netuší, o co vůbec šlo a že ten dokument se vůbec nejmenoval " anticharta " ale " Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru"
A v čem že je ten nejzásadnější rozdíl? Stačí se podívat do, v Česku tak oblíbené a tak často citované české Wikipedie. Zjistíte, že ono shromáždění se konalo 28.01. 1977, tedy v době, kdy drtivá většina přítomných ani netušila že nějaká Charta 77 existuje, natož aby věděla, co v ní vlastně je.
Jinými slovy, v oněch létech jsme se všichni kdož jsme v Československu žili, zúčastňovali setkání a konferencí, kde se cosi řešilo a vydávala se prohlášení, která jsme na pracovištích podepisovali. Ať už to byly zubaři pro Angolu, nemocnice pro Vietnam, protestní provolání proti těm, podpora oněm a tak různě a podobně.
Ono shromáždění, či lépe řečeno akce, které se dnes říká anticharta nebylo vlastně ničím jiným. Režim nahnal osobnosti do Národního divadla a posléze do divadla hudby, kde režimní hlasné trouby přečetly jakýsi text a osobnosti jej pak podepsaly. Otázkou zůstává, jestli k podpisu došlo před zahájením, jak tvrdil pan Werich, nebo po skončení. Je to vlastně jedno.
Viděl jsem videa z onoho shromáždění. Vkládám jedno z nich to tohoto dnešního blogu. A doporučuji všem, aby se zaměřili na čas 0.26, 0.29 a 1.19. Nedokážu identifikovat osoby, které zjevně projevy uspaly, nicméně i v dalších minutách pak je možné vidět, jaké "nadšení" umělci projevovali. Kouzelný je pohled na Oldřicha Nového v čase 1.51, ze kterého můžeme jasně vyčíst znechucení.
Co chci dnes napsat je, že zrůdný a zločinný režim nahnal národem oblíbené a obdivované osobnosti do divadel a zneužil je k něčemu, o čem tyto osobnosti neměly ani ponětí a troufám si říct, že je to ani nikterak moc nezajímalo.
Je proto nanejvýše trapné, že dnes se tato událost zveličuje a prezentuje jako selhání. A je stejně tak trapné a nesmyslné, že ti, kteří jsou konfrontování se svým podpisem, neumí prostě a jednoduše říct jak to bylo a nelogicky mlží.
Je to asi stigma. Učelově vyvolaný pocit, že zklamali, možná zradili. Jenže podle stejného klíče bychom mohli být souzeni všichni, kteří jsme byli v jiskřičkách, pionýru, SSM nebo ROH. Všichni kteří jsme posílali peníze na fond solidarity, i když na to jestli chceme nebo ne se nás nikdo neptal. Prostě nám to strhli z platu.
A podobně na tom byli umělci v případu takzvané anticharty. Takže si myslím, že je čas tento zbytečný hon na čarodějnice odpískat a zaměřit se na ty, kteří skutečně škodili a škodí dodnes.
