Včera jsem velkou část dne přemýšlel nad Milošem Kopeckým. Tak mi nějak běhala hlavou jedna jeho větička. Nu a pak mi na mysl skočilo setkání s jedním muzikantem z Tunisu a to mi hodně zlepšilo náladu.
Jmenuje se Mehdi a seznámili jsme se jednou na hudebním festivalu v Paříži. Strašně příjemný chlapík, který hraje na nástroj jménem Mizwad. Něco podobného českým dudám / dudám pánové, ne dudům/.
Asi se mu líbilo, že mně tato orientální muzika zajímá a tak jsme se poměrně dost spřátelili. Ono to ani není složité, protože tito lidé, jsou většinou se srdcem na dlani a když cítí z vaší strany upřímnost, dají vám první a poslední.
Za nějaký čas jsem se dostal do Tunisu a on mě pozval k sobě domů. A tak tam sedíme a povídáme si a najednou vejde mumie. Jeho žena. Něco zamumlala a odcupitala do vedlejší místnosti. Mahdi na ní po chvíli zahulákal, jak mi pak přeložil, jestli si ty hadry nechce už konečně sundat, že se na ní nemůže ani podívat.
Přišla, krásné dlouhé černé vlasy, čokoládově hnědé oči a podivuhodně světlou pleť. No zkrátka kočka. Kusanec.
Mehdi se začal rozčilovat, že už ho to nebaví, protože se pořád musí zahalovat.
Jsi její manžel, udivil jsem se, přece jí můžeš říct ať tak nechodí. No jo, posmutněl, viděl jsi sousedství. Je to tu hodně konzervativní. Uklovali by jí a mně taky. Ale za pár měsíců se stěhujeme do Francie a tam bude chodit normálně. Ať můžu být pyšný jak mám krásnou ženu.
No a pak jsme se opravdu sešli ve Francii. Domluvili jsme si schůzku v malé , typicky francouzské restauraci a tak tam sedím a čekám a otevřou se dveře a v nich Mehdi a za ním jeho žena, v miniaturních kraťáscích,a tričku, které zahaluje jen podprsenku a břicho nechává obnažené. Asi to má nějaké jméno ale místním modním expertkám se omlouvám že ho neznám.
Pozdravili jsme se a z Mehdiho vypadlo.... vidíš, ta stejně jako ty na ní tlemí všichni chlapi a já jsem šťastný, protože vím jak mám krásnou ženu, kterou mi všichni závidí.
Důležité ovšem je, což jsem zatím nenapsal, že Mehdi i jeho žena jsou muslimové.
A to je důvod, proč jsem to vlastně napsal. Muslimové jsou lidé jako jsme my. Arabové, Peršané, Turci, Afghánci, Tunisané. Jsou to lidé, kteří mají své touhy a své sny, které se mnohým národům v jednou okamžiku rozbily. Na vině nejsou ale lidé jako je Mehdi. Ti jsou obětí toho všeho svinstva. Dvojí obětí, protože jsou nenáviděni svými kleriky a nemáme je rádi ani my. Díváme se na ně skrze prsty, i když nám vlastně nikdy neublížili a my, ve své nadutosti a pýše si neklademe otázku, kdo stojí za vší tou nenávisti, která se jako mor šíří světem.
Kdo vydělává na proudu uprchlíků, který každodenně míří k pobřeží Itálie a dalších zemí Evropy? Protože ti lidé někomu musí platit. Kdo to je? Proč se nikdo o tyto zločince nezajímá.
Dále, mnoho uprchlíků nemá peníze, které by zaplatili. Tedy protislužba? Jaká. Například, že se stanou spící buňkou, která bude aktivována v případě požadavku a oni udělají co se po nich chce? Nevím. Možné to samozřejmě je. Ale hlavně, evropské tajné služby musí vědět a vědí, kudy vedou cesty. Jak je tedy možné, že tyto cesty jsou stále průchodné?
To jsou otázky které si neklademe dostatečně hlasitě. Namísto toho roste nenávist a zloba k lidem jako je Mehdi. A není to náhodou také součást plánu. Zblbnout ty pitomé Evropany podle hesla rozděl a panuj?
Víte, přiznám se, že raději bych psal něco jiného. Například o prvních sexuálních krůčcích, protože srandy je zde na blogu málo. Jenže když vidím, co se děje, nutí mne to své názory publikovat. Netvrdím že ve všem mám pravdu. To nemá nikdo. Jenže každý den který promarníme se blížíme k nepředstavitelné katastrofě, kdy může nastat chvíle, že se budeme vybíjet mezi sebou navzájem. Jako... prdlajz, nenapíšu do znovu. Zase by se někdo našel, kdo by to převrátil.
Je třeba to říkat nahlas. A nebát se. Islám je zlo. V podobě, v jaké se šíří světem nemá s náboženstvím a Bohem nic společného. Ovšem nemůžeme odmítat muslimy plošně. Naopak, měli bychom je získat na svou stranu. V boji proti tomuto zlu. Ukázat jím, že žádné dogma není nezrušitelné. A těm co chtějí do Evropy vysvětlit, že zde štěstí nenajdou, protože světový řád, uspořádání bylo vymyšleno dobře. A fungovalo to po tisíciletí. A je třeba se k tomu vrátit. Pomoci jím vybudovat jejích domovy. A nikoliv zničit ty naše tím že se přes nás převalí obrovská lidská vlna.
Na podiu se sešli a společně vystoupili kluci z Izraele a břišní tanečnice z Libanonu. V její vlasti by jí za to čekala smrt. Přesto vidíte na videu vedle sebe vlajku dvou zemí, které jsou smrtelní nepřátelé. Jenže...
My jsme lidé a všichni jsme bratři a sestry. A hudba je nejlepší náboženství i politika.
