Celý svět slyšel tu zprávu TASSu...ech, co to plácám, četl jsem před chvílí blog jisté blogerky a mám z toho rudé mžitky a tak tu plácám o TASSu.. pardon, ale něco jsem do perexu napsat musel.
Nicméně, pro většinu světových medií, všetně naší milované matičky idnes, bylo nejdůležitější zprávou úmrtí Fidela Castra. Šokující zpráva, když vezmeme v potaz že měl 90 let. Tak šokující, že se už vyplatí pokračovat v mediálním tichu o pokračujících žhářských útocích proti státu Izrael.
Mimochodem, jaký byl vztah Fidela Castra k této zemi? Inu, velice zajímavý. Posledních 50 let totiž věnoval přirovnávání Izraele k nacistům, vyzbrojování, trénink a financování palestinských teroristů, označení Sionismu jako formy rasismu a v roce 1976 označil akci izraelských speciálních jednotek na osvobození rukojmích po únosu letadla do Entebbe , jako akt terorismu. A aby toho nebylo málo, označil izraelskou sebeobrannou akci v Gaze jako genocidu.
Nechci a nebudu tančit na hrobě mrtvoly. Nesouhlasím s nadšením, které na Floridě informace i Fidelové smrti vyvolala, i když tomuto nadšení rozumím. Emigranti mnohdy riskovali holé životy, jen aby se dostali ze spáru tyrana, Lidské zrůdy, která si ve svém chorém mozku vysnila krvavou revoluci a bezhlavě likvidovala vše, co jí stálo v cestě.
Tito lidé a jejích potomci tančí a radují se, což je z mého pohledu ještě jeden, finální důkaz ohyzdnosti nejen tohoto člověka, ale především ideálů, které nosil. Donutil totiž lidi zahodit to, co lidi odlišuje od zvířat. Jeho oběti nejsou schopny empatie a prosté lidské úcty k zemřelému. A to je snad jeho největší zločin, že on je k tomuto dohnal.
Neraduji se z jeho smrti. Přišla, tak jak přichází k mnoha jiným a pro mně tím skončil jeden lidský osud. Osud naplněný chorobnou touhou po moci a po přinucení ostatních poslouchat.
Fidel Castro je minulostí, ale jeho duch, žije bohužel dále. Já jen doufám, že na definitivní konec této legendy nebude Kuba a svět čekat moc dlouho.
