A toto pravidlo by mělo platit ať jste muslim nebo infidel. Bez rozdílu. Jak se ale zdá, jsou tací, co si myslí, že si dupnou a okolí se zblázní ochotou
Už několikrát jsem zaregistroval informace, že zachránění spolupracovníci NATO z Afghanistánu, kteří našli útočiště před Talibanem v USA, jsou hrubě nespokojeni s úrovní a kvalitou potravy, která je jím poskytována.
Podle dnešního zpravodajství na idnes.cz, dochází dokonce k bojkotu odběru stravy. A důvod?
V Afghanistánu je zvykem každé jídlo jíst s chlebem. V USA dostávají k jídlu rýži. A to se jím nelíbí. A nelíbí se jím ani fakt, že musí čekat, Čekat na bezpečnostní prověrky, na zdravotní vyšetření, na doklady a na to, jaká bude jejích budoucnost.
Zkrátka, vadí jím vše, co musel a musí absolvovat každý kdo se rozhodl hledat pomoc kdekoliv na světě. A to nejen ze zemí rizikových, kde nevíte jestli ten, který vám řekne A myslí opravdu A a ne třeba X.
Takové podmínky tu byly, jsou a musí být i v budoucnosti.
Bohužel, ti kteří údajně bojují o holý život, si zřejmě představovali, že budou přijati s otevřenou náručí a okamžitě dostanou veškeré myslitelné benefity.
Vzpomínám si na okamžiky, kdy světové agentury přinášely videa zoufaců, visících na kolech startujících letadel, které opouštěly Kábul. Ti co si dnes stěžují, ti kterým nevoní jídlo, poskytované zdarma a placené z daní občanů USA ale i jiných zemí na tyto záběry a na tyto okamžiky zřelmě rychle zapoměli. Už nepřemýšlí o tom, že mohou usínat a probouzet se bez obav, že nějaký šílenec usekne jím a jejích blízkým hlavu. Nebo že budou ženy muset chodit ulicemi měst v pytlovině. Že nebudou moci studovat. Nedochází jím, že to nepohodlí, kterým nyní procházejí, jednoho dne pomine a oni budou mít možnost začít žít svobodně a bez obav o holé životy.
Nyní ale naříkají a kritizují ty, kteří jím podali v nejtěžším období pomocnou ruku. Je to smutné a bohužel to povede možná k tomu, že do budoucna nebude ta ruka tak vstřícná. A doplatí na to jedině jejích bratři a sestry v nouzi.
