Moje osobní spokojenost s hranou produkcí ČT má v poslední době spíše kolísavou křivku. Před chvíli jsem viděl její nejnovější počin, televizní film Balada o pilotovi. Toto není recenze. Nejsem paní Spáčilová
Chci se jen v krátkosti zamyslet nad poselstvím, které tento film divákovi přinesl.
Přesto že přesné okolnosti příběhu nejsou známy, neexistují jednoznačné důkazy že události se odehrály přesně tak, jak bylo ve filmu popsáno, ukázalo nám toto zpracování jednu velice vzácnou skutečnost, která je z naších vědomí velice silně vytěsňována.
Totiž že po skončení druhé světové války, se Československo dostalo do centra zájmu ruské rozvědky NKVD a že tato rozvědka se neštítila žádných odporností, pokud měly přispět k naplnění jejích zajmu.
Film vypráví příběh pilota, který se stal terčem NKVD a který nakonec pravděpodobně zaplatil životem za neochotu stát se Stalinovým mouřenínem. Důvod proč ale píši tento blog je, že dnes si odmítáme uvědomit, jaké štěstí máme v tom, že jsme se stali spojenci západní civilizace a že už nejsme vazaly bolševických "otrokářů".
Bereme jako samozřejmost, že máme svobodu slova, že neexistují pracovní tábory, že můžeme vyřvávat do sytosti své názory, a zapomínáme na ty, kteří pro to abychom tuto možnost měli, obětovali to nejcennější. Své životy. Jak málo o nich víme? Jen zlomek těch, kteří bojovali na západní frontě dosáhl ocenění a poděkování, které jím náleželo. Většinou zůstali v anonymitě, často přišli o zdraví a životy v uranových dolech nebo v jiných nelidských zařízeních, která pro ně nachystala jejích vlastní země, za kterou bojovali a které pomohli přinést svobodu.
A bereme na lehkou váhu skutečnost, že v čele jedné z mocností stojí bývalý vysoký důstojník KGB, že tato země znovu usiluje získat své právem ztracené pozice ve světě a že Česká republika sice už není Československo, ale opět se dostává do centra pozornosti ruských a také čínských tajných služeb a ta pozornost rozhodně nesměřuje k ochraně zájmů České republiky a jejích občanů. Podobně ostatně jako v letech po roce 1945, která vyústila v bolševický převrat.
No a jestli chce někdo namítat, že tato historie se nemůže opakovat, tak souhlasím jenom potud, pokud budeme udržovat co nejtěsnější vztahy s našimi spojenci v NATO. Protože spojenectví se západem je jedinou zárukou toho, že se nevrátíme do dob hlubokého temna.
A ještě pár slov k samotnému filmu: Velice jej doporučuji. Přes poněkud unylý začátek, kdy se divák jen složitě ve vyprávění orientuje, přes poměrně nedostatečnou presentaci osob a bohužel a hlavně už tradičně příšernou práci zvukařů, se jedná o mimořádně kvalitní počin, za který patří České televizi velký dík.
