Nečekaná zpráva v messengeru

..cílem mých článků je ukázat nemocným lidem ať už s Parkinsonem nebo jinou nemocí, že ikdyž jsme nemocní a máme handicap, neznamená to, že na sobě můžeme nechat konat bezpráví..

Jedno lednové mrazivé odpoledne mi na messengeru v telefonu pípla zpráva na FB. Když jsem se lépe podívala, udivilo mě, že je od neznámé osoby, což mě překvapilo. Po otevření zprávy, mě překvapila její délka a já se začetla. Psala mi paní Alena z Plzně, stejný ročník jako já, že jí v 10/2015 diagnostikovali Parkinsonovu nemoc, a že našla moje články na blogu a nemohla jinak než mi napsat. Já jsem se po přečtení tohoto vzkazu opět po dlouhé době přesvědčila, že nepíši zbytečně, ale že ty moje články opravdu lidé čtou, a ještě více mi udělalo radost, že jimi můžu ženě v mém věku se stejnou diagnózou pomoci a hlavně jí ukázat, že se nesmí bát bohů na našich sociálkách.

Rozhodně nezůstalo jen u jedné zprávy, večer jsme si telefonovaly a potykaly jsme si. Jelikož nebydlíme tak daleko od sebe, máme v plánu se brzy navštívit a popovídat si. Doufám, že jsem jí, ač na dálku, trochu podpořila. Říkala mi, že má pocit jako by jí nikdo z blízkého okolí nerozuměl. Tento pocit velmi dobře znám, měla jsme ho na začátku mých potíží, vlastně jsem nevěděla, co mi je, ale věděla jsem, že něco mi rozhodně je. Nakonec jsem jí citovala jednu kartářku, která mi řekla, vy jste sice vážně nemocná, ale vůbec se nebojte, vy na tu nemoc totiž vůbec nejste sama… a právě o tom to je, NEBÝT NA TOHO PÁNA SÁM…ten hezký vzkaz, který mi vehnal  až slzy do očí si nechci nechat pro sebe a proto se o něj s vámi ráda podělím.

Dobrý den Martino, omlouvám se, že Vás obtěžuju touto cestou, ale dnes jsem si přečetla Váš blog a nemohu jinak než se Vám ozvat, Chtěla bych Vám napsat, jak moc Vám držím palce a jak vše, co teď prožíváte, chápu. Jsem ročník 1976, mám 9letou dceru, jsem rozvedená a v říjnu 2015 mě diagnostikovali Parkinsonovu nemoc. Mám naštěstí přítele, který mě se vším pomáhá, ale i tak musím říct,  že jsem vyděšená z toho,  co nás čeká dál. Moje neuroložka mi radí podat žádost o částečný invalidní důchod, pracuji jako vedoucí prodejny s obuví, musím celou pracovní dobu stát, lézt po štaflích, tahat kartony se zbožím a vyřizovat veškerou administrativu a chod obchodu bez možnosti si sednout. Nedokážu si představit,  že bych to bez jakékoliv úlevy dokázala zvládnout. Mám špatnou levou stranu - ruka +noha, zůstaly mě bolesti ramene a zhoršená hybnost, hlavně v ruce. A trpím velkou únavou....po té co jsem si přečetla Vaše zkušenosti se žádostí o částečný invalidní důchod,  jsem vystrašená ještě víc a zároveň šťastná že existují lidé jako vy, kteří i přes svoji nelehkou životní situaci dokážou bojovat, moc Vám fandím! ...jelikož bydlíme 10km od Plzně. Je možné, že mě na Plzeňské sociálce čeká to co Vás. Přeji Vám do budoucnosti vše jen to nejlepší a spoustu sil a byla bych nesmírně ráda, kdybychom si občas vyměnily pár řádků.. S přáním hezkého dne Alena