Můžeme vycházet z faktu, nebo pouze z pozorování. Ať již ale zaujmeme jakýkoliv přístup, jedno je zcela jasné a evidentní. Společnost je dnes rozdělena na dva vzájemně se vzdalující tábory–očkované naivky a neočkované odmítače.
Ať už má pravdu jakýkoliv tábor, je zcela zřejmé, že samotné rozdělení společnosti může mít na její další vývoj horší dopad než pandemie. Když budu vycházet z čísel, s COVIDEM umřelo v Česku něco málo přes 30 tisíc lidí, přičemž ačkoliv to může znít zle, značná část byla již v pokročilém věku či nebyla plně zdráva. A právě zde jsme selhali, jelikož jsme tyto skupiny nedokázali ochránit. Zároveň ať chceme či nechceme, měli bychom se naučit brát smrt, jako součást života – očkování není lék na smrt! Čím dříve si to uvědomíme, tím lépe. Nicméně těchto 30 tisíc je cca 0,3 procenta české populace. Pakliže ale budeme mluvit o vztahu mezi očkovanými a neočkovanými, rozdělíme společnost na dvě milionové skupiny. A jelikož toto rozdělení je motivováno strachem a silnými emocemi, je ještě silnější než v případě volby prezidenta, kdy, ačkoliv samozřejmě nikdo z vás neznal nikoho, kdo nevolil vašeho kandidáta, tak vesměs vám to bylo jedno. Bytostně se vás to netýkalo tolik, jako fakt, že někdo buď to přímo ohrožuje vaše zdraví a blahobyt (z pohledu očkovaných na neočkované) anebo vám chce někdo píchnout experimentální vakcínu, která má nejasné účinky (z pohledu neočkovaných).
Jasným viníkem onoho rozdělení společnosti a budující se nevraživosti mezi Čechy je politická garnitura, která díky stále evidentnější polarizaci společnosti může nejen lépe cílit své mocenské zájmy, ale také lépe ovládat společnost a v neposlední řadě také daleko „efektivněji“ kontrolovat vládní výdaje, do kterých dnes již pořádně nikdo nevidí a většina pochybných investic je utracena ve prospěch veřejného blaha a ochrany zdraví.
Celá tato situace s sebou ale nese několik háčků. Tím prvním jsou zcela zkreslené statistiky, které zpravidla berou v potaz věk, pohlaví a občas se dívají na to, zda někdo kouří či nikoliv. Avšak jsou slepé vůči mnoha dalším faktorům, které mají již dnes zcela prokazatelně vliv nejen na průběh COVIDU, ale také na zdravotní stav celého člověka. Mezi faktory může patřit fyzická kondice, podíl tuku a viscerálního tuku v těle, psychický stav jedince, jeho jídelníček, míra pohybu, množství kontaktů, se kterými se stýká, v jaké frekvenci se kontakty střídají, průběh léčby COVIDU od jeho zjištění atd. Tyto proměnné bohužel statistiky již nesledují, i když je evidentní, že na průběh nemoci mají značný vliv. Co když se například odpírači starají více o své zdraví než někdo, kdo je očkovaný? Co když ale právě tímto značně sníží riziko onemocnění či vážného průběhu, a navíc nosí respirátor kdekoliv se jen dá? A naopak, co když očkovaný na své zdraví kašle a ještě chodí nemocný (například se necítí dobře) a nakazí někoho, kdo třeba je očkovaný a ten kvůli němu nakonec zemře? Kdo z těchto dvou je zodpovědnější?
Další velké ale na náš první příklad navazuje. Jde totiž o to, že když se bavíme o faktu, že neočkovaní zaplavují nemocnice a náš zdravotní systém, měli bychom se vážně zamyslet nad tím, že lidé, kteří necvičí, nežijí zdravě a vystavují se stresu (do této skupiny patří dnes snad skoro každý včetně mě), zaplavují zdravotní systém dlouhodobě ještě více? Je přeci dokázáno, že lidé obézní trpí více srdečními nemocemi a cukrovkou – neříkejme tomu civilizační choroba. Jedná se o nemoci, které je možné v mnoha případech (ne vždy) a do značné míry (ne plně) ovlivnit. Avšak museli bychom zcela změnit svůj životní styl, možná omezit ideálně vybrané podniky. Stejně tak stres patří mezi spouštěče mnoha onemocnění včetně rakoviny. Kdo se dnes ale stresu nevystavuje? Tudíž, pokud bychom chtěli být důslední, měli bychom lidi s nadváhou přinutit shodit, ideálně zavřít všechny fast foody a takřka každého zaměstnance poslat na povinné lekce meditace.
Současná situace mi připadá trochu jako ze středověku. Tehdy přeci také všichni „věděli“, že člověka stvořil Bůh – byl to prostě nepopiratelný fakt, a čarodějnice pálit bylo normální. Dalším „faktem“ mimo jiné bylo i to, že za chudobu v poválečném Německu mohou židé. Dnes všichni víme, jak tyto proudy skončily.
Ať už má pravdu jedna nebo druhá strana, je to přeci jedno. COVID je mezi námi. Měli bychom se s ním naučit žít. Očkovaní jsou přece chráněni vakcínou, které věří – a není na tom vůbec nic špatného. Naopak neočkovaní by se, pokud umřou na COVID měli smířit s tím, že měli na výběr a smrt je přirozená. Možná také dlouhodobě mírně stoupne smrtnost. Tragédie to nebude, když se počet lidí na planetě blíží 8 miliardám a tvrdí se, že maximální limit kapacity země je kolem 10 miliard. To ale nemůže zemi a vůbec společnosti ublížit natolik, jako když se rozdělí na dva nesmiřitelné tábory, které se ohrožují navzájem. Dlouhodobě z takového rozdělení totiž nemůže vzejít nic dobrého, přičemž historie nám již ukázala mnohokrát, co bývá výsledkem takové radikální polarizace společnosti. A právě to je důvod, proč by se měl každý zamyslet nad svým postojem. Přestat soudit druhého, a i když se v nás vláda a další prolobované skupiny snaží vyvolat strach a vzájemnou nevraživost skrze média, která očividně nejsou schopny rozeznat nestrannost informací, měli bychom se respektovat a vzájemně si pomáhat. Jen tak totiž můžeme pandemií projít s čistým štítem a ctí, aniž by se za nás musely další generace stydět.
