Znuděná učitelka za kasou v Lídlu? Kvůli prachům ?Tak to snad né?!

Že obchodní řetězec vytáhl z rukávu platový triumf, není už žádná novinka. Ti co pracují u konkurence, jen tiše závidí a ti ostatní taky. Jenže já se na to dívám z pozice pokladní, kterou jsem si také kdysi prošla a řeknu vám, 

nic moc. Psal se rok tisíc devět set devadesát osm a  obchodní řetězce rostly jak houby po dešti. Že to investoři nějak nevychytali  a postavili vedle sebe konkurenční Tesco a Ikeu  a o pár metrů dále Hypernovu nyní Albert/ Ahold/ je jiná věc. Anebo že by to byl už tehdy konkurenční záměr??

Nastupovala jsem do oddělení reklamací. Tedy, bývalá vedoucí mi to aspoň slíbila. Než ji těsně před otevřením odvolali. Na tu pozici  řešení zákazníků-potížistů  jsem se  těšila dva měsíce. Nastal den D a byla jsem povolána do práce.

Smlouva podepsána, seznámení s bezpečností, protože to  byla ještě stavba, lítalo se tu v helmách a tak jsem měla možnost poznat  zákulisí nejen jako prodavačka a pokladní. Jsem za to dnes  moc vděčná.Byla jsem vyškolená na reklamace a dva dny před  otevíračkou mě hodili na kasu. Šok jak hrom. Na těch reklamacích - bylo to v Průhonicích, byla docela legrace, jednak jsem za týden naspala asi pět hodin  spánku, neb paní  se mnou na pokoji imrvére chrápala.V metru jsem už měla opravdu hodně namále, jak se mi klížily oči.A to den teprve začínal. Cesta do hypermarketu trvala hodinu přes celou Prahu. 

  Na reklamace došla ženská, držela prázdnou krabici od bonboniery, kde byl jeden poslední bonbon a tvrdila, že jí nechutnaly a že chce vrátit peníze. Náš zákazník, náš pán.VRAŤTE PANÍ PENÍZE.

Chlap jako hora přišel vrátit samovarnou konvici za patnáct set Moulinex. Prej je ještě v záruce, prej v ní vařil jen jednou /vodní kámen jak sviňa/, NÁŠ ZÁKAZNÍK NÁŠ PÁN, VRAŤTE PÁNOVI PENÍZE-Jo už letím.

Zkušeností jsem nabrala tolik, že bych z nich mohla  čerpat po celý život. Například tam to bylo tak, že se nabrali i ti, kteří neměli čistý trestní rejstřík. Aby vyrovnali manka /samisobě/ z jiných řetězců. Ti pokladní se už navzájem znali z bývalých  řetězců, protože jen prostě přešli do jiného kvůli penězům. Já jsem to zjistila, až na upozornění  jedné kolegyně, že si mám dávat pozor na tu a tu pokladní,  a vůbec se s nimi nebavit, protože  proto.  Peníze se fasovaly v ruličkách v trezoru, kde byla bezpečnostní kamera.

 Vedoucí si člověk nevybírá a tak se vám stane například to, že pět minut před dvaadvacátou, když jsou nachystané mříže na zavíračku, k vaší pokladně přijede starší paní, taková ta všudezdejší kouzelná babička jak v pohádce Sůl nad zlato a vy jí nemáte čím vrátit. Pokladny  jedou už jenom tři a další je asi o padesát metrů dále čili slušně požádáte paní, aby si popojela dál. Načež k vám přisupí supervizor s výrazem divokého kance,   v očích pohled  potenciálního vraha a nastává scéna ne nepodobná z filmu Kráska a zvíře.

Prostě na vás řve a řve a řve a nedá si nic vysvětlit. Kolem nozder se mu začíná  dělat pára, kolem pusy bubliny a  já poslušně  jako otrokyně  s pokořeneckým  pohledem a v hlavě velkou křivdou odcházím z pokladního bojiště  se slzami v očích.  Stálo mě to vánoční odměny. Všechny pokladní- až na mě  -si mohly vybrat díky poukazu vánoční dárek v hodnotě sice jen  pět set, čert je vem, v tomto případě spíš supervizor je vem,  ale šlo mi jen o princip. Prostě jsem za to nemohla. A nesu si to v sobě doteď.Třeba si to tady milý pan  supervizor přečte.

 Popravdě, z toho jsem měla největší hrůzu. Z té zodpovědnost. První den v kase proběhl   tak, že jsem  noc předtím ani minutu nespala. Jak jsem byla vyklepaná. Nikdy jsem s penězi nepracovala a po každé směně se spočítala tržba do haléře co haléře, ale tenkrát byl i pětník. A muselo to sedět, tolerance byla myslím dvě koruny.

Zážitků mám nepřeberně, ale všechny jen k dobru. Sice mě projeli kasou důchodci s kuřecíma stehnama a osmikilovým Persilem bez placení / byla jsem na kase asi třetí den/ a tak nějak jsem ji zaklapla aniž bych převzala peníze. Ona ta kasa není vůbec hloupá, klade určitý odpor.Dokud do ní nevložíte co jí patří. Bohužel někdo odvedl  moji  pozornost pokladním  telefonem a bylo vybíleno, Večer jsem se slzami v očích a tak děsnou nespravedlivostí a nadávkami odevzdala supervizorovi  pětikilo. Za blbost se holt platí.A ona drobný nebere.

Ale bohužel nic netrvá věčně, nabrali pokladních víc než potřebovali a tak po Novém roce  udělali probírku. Já oddaná práci navíc připotento ve zkušebce, bych udělala první poslední, a málem jsem na to zahučela. Vzala jsem si směny celé Vánoce  s laryngitidou , měla horečky,  ale pořád jsem si říkala, že to dám, až se mi udělalo špatně takovým stylem, že mě ochranka musela vytáhnout ven. Lidi na mě ještě stíhali házet na páse peřiny.Prosila jsem ať jdou k jiné kase, ale vše marné. Byli jak hluchý. Ještě nás vezměte slečno, pravila desetičlenná rodina a začala mě na páse zavalovat peřinami. Bylo to dvacátého třetího prosince a na prodejní ploše  tři tisíce nákupuchtivých zákazníků. Tedy jinými slovy, mačkanice jako prase. Jako já mám lidi ráda, ale čeho je moc..../*Ocamcaď pocamcaď*/.

Na záchod nás nechtěli pustit ani po osmi hodinách /  o jídle ani nemluvím, než jste přešli celou prodejní plochu byl konec přestávky/a kamarádka měla ty ony ženské věci, a řekla že jim tam udělá jatka,  pokud jí okamžitě nepustí ven. Jinak by tam seděla asi doteď.

 Vy, co máte děti, a jste zvyklí na nějaké  to volno, a učitelské prázdniny, tak na to rovnou zapomeňte. A na vaření teplých večeří, to bude muset zmáknout manžel.I když podle internetové kuchařky to dnes zvládne s prominutím asi každý vůl.Vyfoťte si děti a noste je v mobilu nebo peněžence, za čas oceníte jak vyrostly po dobu vašich směn a přesčasů.Jeden víkend v měsíci volný, tak si  návštěvu aquaparku  raději naplánujte půl roku dopředu.

Teď si představte někoho jako je  unuděná miloučká paní učitelka.Jak sedí v kase. Jako třeba jedna,  co tu píše blogy a má profil skoro- péčkofotku, i když tvrdí že nemá,  která jde kvůli penězům sedět někam, a dělat něco k čemu nemá vztah ani profesi ani  cítění, protože myšlenkami je stejně pořád ve škole, co si budeme povídat, proč  by jinak  věnovala tolik nervů a peněz do studia,  prostě si to jde jen odsedět. Má pajdák, ale prodává. Víte, ale on zákazník fakt není blbec.Leccos pozná.

Nakonec ale jedna perlička, co mě hřeje doteď.Když jsem pak byla nuceně odejita, coby nadbytečná a šla po Novém roce na pracovní úřad, potkala jsem bandu těch našich holek pokladních čekaly  jako vždy na služební Ikea  bus a ta jedna nejmenší nečekaně vyskočila a dala mi pusu na tvář.

Marti, to je taková škoda, že už s námi nepracuješ, s tebou byla taková sranda !! Ty jsi byla takové naše sluníčko. /Bodejť- ono rozchechtat asi padesát chechtacích pytlíků v regále  dá docela fušku./

Mě se to povídá, já mám hnojárnu a dělám v reklamce, ale mě to aspoň baví :-)

P.S.: Jo a pro ty prachuchtivý,  bacha všude jsou odposlechy :-)