Zdánlivé maličkosti

Moje ráno. Den jako každý jiný . Odmalička se budím před zazvoněním budíku. Pak chvilku přemýšlím co je vlastně za den, jestli náhodou není sladké sobotní volno. To už se mi také stalo. Budík nachystaný na sedmou ráno- v sobotu.

foto archiv blogerky

Pak vyrážím do práce- většinou hodně rychle, abych stihla čas, který nikoho neurazí, to je tak lehce po deváté . Ale o tom psát nechci. Cestou do práce mě často napadá tolik věcí, Já nemám ale tak normální cestu do práce. Jsem totiž vášnivý pozorovatel.

A docela poctivý. Vidím věci, které normální člověk nevidí.Už tím, že třeba každé ráno když jedu ze smyčky šalinou, rozuměj pro Pražáky-tramvají, pozoruji jednoho staršího řidiče.Jezdím s ním pravidelně tak už jsem měla čas vypozorovat, že tohoto pána jeho práce neuvěřitelně baví.

Samotnou mě překvapilo, když v mrazu asi mínus deset mi nabídl, že si mohu nastoupit dřive než odjede, abych zbytečně nemrzla..chvilku jsem přemýšlela, jestli je toto normální.

Je. Nakonec mi došlo,že kdyby bylo víc takových lidí ,kteří umějí udělat přijemný den je opravdu hodně málo. A proto by si člověk měl vážit toho, co má a koho zná a koho denně potkává a kdo mu dělá ten den hezčí.

Atˇje to neznámý člověk z netu, co mu vloží něco hezkého na nástěnku nebo právě tento tramvaják, který není jen obyčejný tramvaják ale vzácný člověk, který bere zodpovědně svoji práci. Který neujede mladé ženě s kočárkem, jak to mnozí dělají a díky kterému máme pak my ostatní hezčí den.

A JAKÉ RÁNO JE TO VAŠE?

foto archiv blogerky...:-)