Vezmi žlutou tužku ...

...namaluj mi hrušku.... A pod hrušku talíř. František Hrubín. Pamatujete? Někdy v dětství mě babička, kterou jsem nadevše milovala naučila tuto říkanku.

Babička umřela v krásných osmdesáti čtyřech letech ,ale říkanka mi v hlavě zůstala, stejně tak jako její láska ke kytkám.
 

Je zima a mrzne až praští, dokonce i ten sníh se letos dostavil, a tak jsem si říkala, že se s vámi podělím o pár hřejivých vzpomínek z dětství spojených s mým koníčkem, kreslením a malováním.
Co se vám vybaví pod slovem voskovky? Mě asi mých sladkých devět nebo deset let. Už jako malá holka jsem měla asi deset pouličních kamarádů. Neexistoval snad jeden barák, kde bydleli a ve kterém bych nebyla.Ale jeden kamarád kromě těch grázlíků mi byl něčím milejší. Půjčoval mi totiž voskovky. A nebyly to ledajaké voskovky ale ČÍNSKÉ!! 
A považte, měly dvacet čtyři barev!! A ne pouhých dvanáct. Nikdy nezapomenu na onu omamnou vůni té krabičky, a vůni samotných voskovek. Mohla jsem si s nimi čmárat, jak dlouho jsem chtěla.Kamarád je měl v takové kovové krabici a měla jsem výsostní právo si s nimi nakládat dle libosti. Byla to vůně dětství. Strašně ráda jsem k nim chodila, chlubil se i hezkou sbírkou odznaků zapíchaných do molitanové výztuže a nepohrdla jsem ani ukázkou cizokrajných známek. Byla to hezká doba a vůbec tu dnešní zrychlenou s mobily pro blbce, tabletem a dvd přehrávačem, před kterým sedí děti, aby se zabavily, nechápu a neuznávám.
Jeden můj dobrý kamarád mi na vysoké škole řekl : Martino ty ses měla narodit v jiném století, sem prostě myšlením nezapadáš. Nakonec moje Nokia 3310 je toho důkazem, nesnáším nic moderního, mám ráda staré věci, třeba málokdo ví, že vlastním slušnou sbírku polaroidů. 
Pravda, zkušební  neostré fotky trošku zklamaly ale to se doladí, doženeme na jaře na kytkách.
Jsem i docela ráda, že se rozmohlo znovuobjevení starých známých pastelek na odreagování, dnes si dokonce kreslí a čmárá i ředitel banky. Antistresové omalovánky. Jediné co nechápu, jak si někdo může, kdo teda není omluven nějakou mánií, že, koupit pastelky za sedm tisíc korun. Ne že by nebyly krásné, to fakt jsou a těch barev!! Ale jednou se ořežou na žalostný špalíček a bude po pastelkách. Tak trošku marnivost, ale je pravda že mě docela baví se v tom vrtat a vyhledávat různé druhy pastelek, nikdy bych nevěřila, že jich tolik existuje, například olejové poloolejové a asi tak padesát dalších. Já jsem ještě v začátcích objevování, ale až ty pravé opravdu najdu, už mě tu asi neuvidíte :-)
A co vy, jak jste na tom, také si kreslíte? :-)