Věci, o kterých se nemluví

Je spousta věcí, přesněji tabu, které je lépe nechat pod pokličkou než se o ně podělit s veřejností. Může se to totiž pěkně obrátit proti vám. Já ale přesto udělám vyjímku. Na svoje vlastní triko. Vlastně tělo.  

Existují věci, tabu, o kterých se nemluví. Ale platí, sdílená starost, poloviční starost.

Třeba Vaše nevyléčitelná nemoc, o které ví jen vaši nejbližší. Nač to musí vědět  vaše okolí nebo v práci? Stejně se s tím musíte nakonec srovnat sami. Vy si nesete svůj úděl. jen vy a nikdy jiný. Nikoho zajímat opravdu nebudete. A pokud si chcete poplakat. K tomu  stačí bohatě mikroadenom hypofýzy, způsobující problémy s očima a sedmdesát dva hodinovou migrenu. Se kterou se už vlastně probudíte a musíte fungovat.  A  tak  máte najednou po plánech. Jo, poplačte si, udělejte to hlavně tak, aby Vás nikdo neviděl. Je to smutné, ale je to tak. A pokud  počítáte s účastí, v tom horším případě lítostí. Tak to můžete rovnou zabalit. Pokud máte to štěstí, že máte nablízku osobu která Vás zná,  nikdo jiný  Vás nezná tak dobře, aby se dokázal vcítit do Vaší kůže. 

Patnáctiletá alergie na léky, kterou neumí  rozpoznat ani sám alergolog / a to jich mám  pět/ . Věkově různí.Od mladého nezkušeného- lékaře-po starého pána  v letech se zkušenostmi za padesát let.Pro Vás to znamená především nesmírnou opatrnost, protože druhá šance není.Já jsem ji dostala. Ale jen protože ten nahoře byl právě doma  Kdyby mě zubař tenkrát neotočil hlavou dolů, tak tu dnes nepíšu. Otekl mi krk takovým stylem, že jsem viděla všechny svaté včetně Ježíše. Tak v nejhorším by mě doktor probodl krk vidličkou, co už. Když tam ten lajdák lajdáckej holt neměl adrenalin. Jo, anafylaktický šok je sviňa. Odnesla jsem to pouze  pásovým oparem a dvouměsíčním nevyspáním.Ale když se to stane v nemocnici,to je jiná.

Tam si opravdu nemůžete stěžovat na nezájem, nastává  scéna jak   v zahraničním seriálu Pohotovost. Takže si užíváte svých patnáct minut slávy-než adrenalin do žíly zabere.

 Doživotně nesmíte dostat tetanku , což mě  coby vášnivé zahradnici s rukama a nohama  věčně plnýma krvavých oděrek se opravdu tak nějak nehodí. Paralen a  injekce u zubaře jsou tabu,takže vás trápí zaživa. Paráda.Můj zubař mě i hladí. Arab. Sice v nejlepším věku, ale krásně šmrncovní, že občas zapomenete, proč jste tam. Bílá košile modré džíny   a opálená hruď ruka nedbale v kapse.

Časem strachem a bolestí otupíte tak, že je Vám vše jedno.Neřešitelný  problém Vám dokáže  způsobit za pár let v mysli pěknou paseku.  Žijete si ve strachu- nestrachu ve svém vlastním světě, občas s fakt blbýma myšlenkama  a otazníkem CO KDYBY. Který nemůže pochopit opravdu nikdo jiný než Vy.   V  tom lepším případě skousnete   otázky typu PROSÍMTĚ, JAK S TÍMHLE MŮŽEŠ ŽÍT?

A co mám dělat? Musím. Primář na stomatologii na můj dotaz  na trhání zubu a možnosti nepoužití injekce -ach ta odvaha, /a představte si, že znám jednu z práce,  která by mi to snad i záviděla.Tak hloupí lidé jsou. Ten zájem kolem Vaší osoby v tu chvilku stejně jako zájem asi tak tří set klientů na dotaz zda jsme přežili po bouračce, a že nás můj ochotný nadřízený a kolega  na moji prosbu vezl do nemocnice./   

Tak ten primář  mi odpověděl: Kočenko já bych to řešil, až to nastane. Oni si už poradí. /Doufám, že správně/.Vyfasovala jsem efedrin, který po mě chtěl vykšeftovat hned můj  výrazně mladší kamarád. Žádný takový, teď chci být sjetá já, mám to dokonce legálně povoleno.S anapenem, neboli injekčním adrenalinovým perem jsem se při jeho zkoumání málem zastřelila, asi bych měla mít na něj zbrojní pas podle slov mého alergologa,  až prý nastane ta pravá chvíle, píchnu si ani nebudu vědět jak. Nechci tu chvíli potřetí zažít. Dvakrát stačilo.

Jsou věci, o kterých se nemluví.  Třeba sex za peníze nebo nenaplněné životní sny. O miminech a rodičovství. Z předchozích řádků je asi nabíledni, proč mě tento úděl bohužel neb bohudík zatím nepotkal. Dnes už dobře vím, že život do sebe zapadá jako puzzle  a vše má svoji logiku, kterou teď nevidíme ale třeba až postupem času nám dojde, proč.  I když já s nadsázkou sobě vlastní říkám, že budu jako Janet Jackson. Maminou v padesáti a s ovacemi.

Jsou věci, o kterých se nemluví, aby se vyplnily, Pro mě je na prvním místě ZDRAVÍ ať už mé rodiny/ mamka po těžkém úraze/ Zdraví všech mých blízkých přítel či známých. 

Už léta si přeji potkat jednoho  mého dávného známého , kterého mi osud stále posílal do cesty ale dlouho jsem už o něm neslyšela, je to voják z povolání pracující na misi a také horolezec a dobrodruh, tak věřím, že se Lukáši někde objevíš. Až jsi hlavně v  pořádku. Nedávný novinový titulek o  ztraceném české horolezci v Himalajích mi opravdu na klidu nepřidal. Bylo by moc škoda kluka z hájenky, který mě kdysi dostal na  KOBERCE JATERNÍKŮ. Protože jsem nesmírný klikař a mám štěstí na lidi, tak pevně věřím, že není všem dnům konec a ta moje soukromá přání se jednoho dne vyplní

.

Existují nenaplněná přání a tužby. Soukromá tajemství, o kterých víte jen Vy. Třináctá komnata, od které máte klíče JEN VY. Já mám pár také takových. Komnat i klíčů. Jen najít ten správný, aby pasoval. Držte mi palce.