Šnečí koitus

Dnes je sobota a to vyrážím poránu do terénu, rozuměj- do zahrady. A co nevidím. Dva šneci v zajímavé poloze. Ale tak zajímavé, že jdu pro foťák. Říkám si, motýla nafotí každej *vůl *ale dva šneky, jak si to rozdávají?

 Co jdu, přímo valím. Běžím s foťákem jak zběsilá, kdybych bývala věděla, že v té poloze budou ještě další tři hodiny, tak šetřím kroky. 
Mimochodem, vůbec by mi nevadilo, kdyby to tak měli chlapi.Žádný spěch. Zachytila jsem luxus fotky doslova po sekvencích. U šneka, teda přesněji šukání šneka slovo sekvence je skutečně odpovídající.Nejdřív se ti dva jen tak očuchávali, pak cucali tykadlama a ve finále se do sebe parádně zakousli. Mě si vůbec nevšímali. Nějakej stupidní objektiv s voayérskou úchylnou fotografkou je nemůže přece rozházet při tak důležité činnosti.
Nacvakala jsem celá nedočkavá asi padesát fotek a valila ke kompu.  Byla jsem nadšená. Ovšem co jsem spatřila asi za hodinu, by mě nenapadlo ani ve snu. Ti dva prasáci skoro shodili ulity a rozdávali si to na stojáka. Nevím teda jak to dokázali a spíš na čem stáli, ale poloha to byla fakt věrohodná.

P.S: Za další dvě hodiny už funěli asi půl metru od sebe. Skoro jak u nás u lidí.