Opíchaná před konkursem

Kdybych tohle někomu z vás vyprávěla, asi bych skončila se škodolibou poznámkou mého kolegy: TY TVOJE POHÁDKY!!! Aneb jak uspět na konkursu, když Vás předtím opíchají.

Byl podzim a já sháněla práci. Byla jsem v té době v evidenci pracovního úřadu, což nebylo nic veselého, tak jsem si hledala práci sama. Na nástěnce jsem si všimla celkem zajímavé personální agentury, která skýtala docela hodně nabídek pracovního uplatnění v oboru, který mě zajímal. V marketingu.

Tudíž jsem zašla na příslušnou adresu, paní, jinak velice ochotná , si sepsala asi pět á čtyřek a pozvala mě na konkurs. Později jsem se s touto paní setkala ještě vícekrát, ale o tom později.
Konkurs do údajně reklamní agentury se konal odpoledne. Protože jsem od přírody docela nervák, snažila jsem se nějak odreagovat. Nazývejme věci pravými jmény, shlédla jsem pár lechtivých filmů. Tento druh filmů je totiž skvělým vymývačem mozku, nemusíte na nic myslet a při rutinním ději-neději , vám ani nepřijde, jak důležitou věc máte před sebou. Svůj účel to splnilo. Jsem naprosto v klidu. Hodina konkursu se blíží a já jsem na cestě v tramvaji. Je třetí hodina odpolední, tramvaj je nabitá k prasknutí. Každý spěchá domů.Jen já v nervech na konkurs.

Když v tom se ozve tolik obávané bzučení, pro mě, coby alergika , chvilka neskonalé hrůzy, Ano.Lítá zde včela, co včela, vosa! Sršeň. Začnu kolem sebe mávat rukama, sršni je to evidentně jedno.
Chyba číslo jedna. Nemávat.
Chyba číslo dvě: Nevonět se. Což, když jedete na konkurs, jaksi nejde.
Chyba číslo tři. Vaše oblečení by nemělo připomínat rozkvetlou louku. Což u kvétinové halenky je už asi zbytečné pokračovat. Přichází to, co nastat muselo.,tanec svatého Víta. Tedy můj tanec okolo tyče. Pozdě. Můj černožlutý útočník je rychlejší.
Palec nabyl nebývalých rozměrů Alergie se zřejmě šíří do celé ruky.
V hlavě se točí plno otázek, ale ta hlavní jak tohle dopadne, když přežiju, jak podám ruku? Přijíždím na místo konkursu, palec rozměrů, že i známá pohádková ŠLAPALÍNA by mohla závidět.
No nic, zkrátím to, při podání ruky zaúpění, paní vše dovykládala za mě .Po dvou dnech mi volají , že mě berou.
Cestou domů jedu opět tramvají a NAD SEBOU slyším známé ---BZZZZZZZ.....:-)