Není ucho jako ucho Aneb já uši prostě nedělám .-)

Aneb jak jsem ke třetímu uchu přišla, ale ne, opravdu nedělám uši. Mám k nim odpor. I když co bych dnes za jedno takové ucho dala. Uši jsou totiž nejlíp placené. Než třeba zadek. Takové ucho má dnes cenu zlata.

Kdysi dávno, někdy v roce 2002 jsem se dost kuriozním pohovorem /přesněji jediným mým vyřčeným slovem a to žádostí o sklenku vody, neb mě škrábalo v krku / dostala do reklamní agentury na pozici nejprve telemarketingové pracovnice a posléze nedobrovolně,/jako fakt jsem to až tak nechtěla dělat,mám totiž sociální fobii jak je někde víc než pět lidí/ i na pozici obchodnice, Jak jsem už zmínila dříve, kecání mluvení a přemlouvání mě hodně baví. Tedy prodej po telefonu. Nemusím nikam chodit, hezky při kafíčku a podle nálady komunikuji s budoucí obětí , pardon zákazníkem, tedy klientem.

Nejhorší jsou pondělky, to se nedovoláte at děláte co děláte, volaný účastník není dostupný a musíte holt volat později, nejlépe po obědě, to už jsou relativně vzpamatovaní z víkendu a nekručí jim v břiše. A můžete si s nimi dělat téměř co chcete. Tedy, skoro. Oni někteří jsou fakt materiál sám o sobě. Jak jinak si vysvětlíte, že na pozici ředitele sedí někdo, kdo si ani neumí zvětšit korekturu?Já: Pane inženýre, a k čemu asi tak máme lupu??? Inža: Jééé no vidíte, to mě nenapadlo. Stane se.

S tím uchem je to tak, že jednotlivé inzertní plochy, mohou mít i slangový výraz, ucho je prostě ucho -mrňavé a nejlépe placené místo na titulce vpravo nahoře u loga v rohu, takže sen každého obchoďáka je mít nejméně tři uši. Takové malé nic a tolik rámusu. Ještě v době kdy jsem dělala pozici obchodnice první měsíc, jsem měla k uším odpor. Nebavilo mě ručně vypisovat jakési formuláře a dělat sama sobě byrokratku.

Hlavně když někdo přišel a otravoval mé o v půl páté odpoledne. Jako jedny veleznámé kuchyně, kostička z Člověče nezlob se . Nakonec z toho podvečerního otravování a překonání mé lenosti vyplnit objednávku, bylo ucho .

A že deset let krásně slyšelo :-)