Scénu z Titaniku, kdy krásná Rose stojí pod schody a čeká na svého prince Lea di Capria určitě znáte.Když o tom tak uvažuji, tak ty lodě bych potřebovala minimálně dvě,nebo i tři. Tak dlouhá by to byla fronta. Ale hezky popořádku.
Prožívám teď asi svoje nejsložitější, ale zároveň i nejhezčí období v životě, vše, co bylo předtím byla opravdová bezstarostná nuda. Teď bych potřebovala nejméně tak deset párů noh a dvakrát tolik rukou. Pravda, vypadalo by to asi divně, ale svůj účel by to splnilo.
A den, který by měl třikrát tolik hodin. Starám se o nemohoucí maminku po těžkém dvojnásobném úrazu a k tomu o dva chlapy, kteří by se o sebe mohli postarat sami. Ale známe chlapy, že.
No právě,.. chlapi. A o to mi jde. Můj drahocenný relax začíná ve chvíli, kdy maminka zpravidla usne. Alespoň na pár minut a nevyžaduje moji pozornost. V té době, někdy i já únavou padám na ústa a usínám a slova jako přines podej-přistrč- podrž- utři- vysleč- obleč-vylej- dones-nalej -přivez, mi znějí zpovzdálí a před očima mi z té únavy začíná běžet film, ve kterém figurují chlapi. Moji bývalí, současní a možná i ti budoucí. Představa by byla, o to nic :-)
Když už padám únavou na hubu, tak se mi vybaví jeden po druhém, a nebylo jich opravdu málo.
Někteří už mají dnes svoje rodiny, někteří se stále hledají, mnozí mě ale něčemu naučili, lásce, trpělivosti toleranci i obezřetnosti, a jsem jim za to moc vděčná.Ale proč to vlastně píši. Protože člověk se učí celý život. A od koho jiného, než od partnera: A kdy nejlépe poznáte,jaký váš partner přítel milenec a manžel skutečně je: Je to v nějaké stresové a krizové situaci. Tehdy je opravdu sám sebou. A všechny ty špatné zkušenosti pak může zúročit dále. Jak jsem si tak hověla ve slastném polospánku, napadlo mě jaké by to bylo, kdyby se všichni ti moji vyvolení setkali na jednom místě a v jednom čase.Všichni by byli svátečně oblečeni a měli obleky, dle svého
vytříbeného vkusu. A na to můžete vzít jed, že ho mají. Jaký by byl seřazovací pořádek okolo schodiště, je mi ovšem doteď záhadou, abych někoho z nich neurazila. protože kdyby mělo být pravidlo řazení podle věku, tak bych možná balancovala se zákonem :-)
Každopádně, by ta moje dámská volenka stála za to, všichni byli a jsou skvělí, s některými kontakt nevypršel ani po delší době. Zkrátka naše přátelství zraje jako víno. Ti co mě dobře znají vědí, kde se dovědět víc:-)
