Jak vytočit lékárnici

Zcela jednoduše. A dokonce hned dvakrát. A když se vám to podaří, máte zážitek na celý život Zkrátka, život je někdy plný překvapení. O akné a shodě náhod. To prostě nevymyslíš

Jako studentky vysoké školy, dbající v první řadě o vzhled, pak dlouho dlouho nic a potom možná učení, jsme s kamarádkou zkoušely pořád nějaké přírodní vychytávky , které by nám pomohly k lepšímu vzhledu. Protože v době studia a tedy doby malin nezralých se nám dost často zapalovala lýtka, odrazilo se to nejednou i na kvalitě pleti. Prostě jsme měly beďary. V tom lepším případě. V tom horším to byly centimetrové boláky.

A my, holky studentky jsme se prostě chtěly za každou cenu líbit. Tak jsme vymyslely dva zcela razantní způsoby, jak se toho odporného obtěžujícícho a odpudivého problému jako je akné zbavit. Neznám totiž kluka, muže, chlapa nebo prostě příslušníka opačného pohlaví s úchylkou na akné.

Tou první vychytávkou opravdu extrémní byl tzv. chloramfenikolový líh - okamžitý účinek zaručen. To byla totiž tak silná tinktura, že ty bedˇary utekly ještě dřív,než jsme ho stačily aplikovat a ty co to nestihly se krásně vypálily a byl pokoj. Ne na měsíc, rok dva ale AŽ DO SMRTI.

Protože se náš CHMF LÍH, jak jsme si ho s láskou nazvaly, nemohl používat stále, musely jsme najít náhražku, pokud možno neméně účinnou. A protože jsme v té době studovaly a dělaly diplomku na bylinkách, zaujal nás pupalkový olej. Ovšem pro studentky cenově dost luxusní věc. Takže jeho levnéjší varianta byla pangamin s pupalkou. První jej objevila kamarádka, ale já jsem byla rychlejší a nedočkavější a zašla do lékárny ještě před ní a poté přinesla na odpolední přednášku.

Kamarádka samozřejmě chtěla tentýž zázrak jen pro sebe, takže kvečeru jsme naklusaly opět do té samé lékárny. Náhoda tomu chtěla, že službu měla tatáž lékárnice, co mě obsluhovala ráno. A tedˇto přijde.Fronta před i za námi jako prase.Konečně jsme přišly po půlhodině na řadu, kamarádka vynesla svůj požadavek. Protože šlo o novinku, magistra zamrkala překvapeně očima,jako že nechápe, co že to chceme a já do hrobového ticha, coby holka s výborným pamatovákem, říkám : DRUHÉ ŠUFLE VLEVO!

Zbytek si domyslete. Myslím že paní magistra neví dodnes, jak vím kde mají určitý sortiment lékárny.

Asi za měsíc jsme šly opět okolo zmíněné lékárny. Kamarádka si chtěla koupit do vlaku nějaký pamlsek a točila v ruce dvacku, na tu dobu bylo kapesné sto korun na měsíc, takže ta dvacka, znamenala docela dost peněz. Načež se ozvalo zaúpění a následné cinknutí,možná to bylo obráceně, načež následoval kamarádčin neštastný pohled směřující k víku kanálu ,co čert nechtěl, akorát před vchodem do té lékárny.

Bylo léto,a na potvoru uvnitř nikdo nebyl , takže větrali a měli otevřené dveře. Po urputném lovení dvacky z víka jsme zaregistrovaly udivené pohledy asi tří magister, opřených lokty o pult a sledující naše marné snažení.. Mimochodem, ta dvacka tam je dodnes.