Já vás odněkud znám aneb nechtěně populární

Dobrý den! Oslovil mě vcelku sympatický muž při společném výstupu z tramvaje číslo jedna. Neměla jsem právě svůj den , tak mě to vcelku přivedlo do rozpaků. Odkud toho muže znám?

Hlava se mi začala pomalu zavařovat otázkami: .Nebo ho neznám, a zná on mě? Nebo si myslí, že mě zná?Něco jako když pan Werich ve známé pohádce řešil, zda se mu chce spát.

Šlo o pár sekund, takže jsem si ho nestačila ani pořádně prohlédnout, Navíc za ruku táhl malého chlapce, spíš tedy, kluk táhl otce za ruku. Ten očividně nebyl moc rád, že mě tatínek zná.Kdo to může sakra být:

Sklerozu ještě doufám nemám. Podle výšky odhaduji muže asi tak metr sdmdesát,tedy výškově zhruba jako já, by to mohl být Petr, ale Petr nemá vlasy. Tento taky skoro nemá vlasy. Měl modré oči, Petr má taky modré oči. Ale Petrův syn je mladší než synek neznámého. No nazdar. Někoho na ulici zasklím a vůbec nevím koho.

Situace druhá. Jdu z banky, neb se mi právě podařila vcelku prekérní nechtěná operace s penězi. Před bankou přímo v centru města, kde chodí okolo stovky lidí, slyším opět známé Dobrý den! A to už jsem nevydržela a zeptala se přímo: Promiňte, my se známe? Neznámý: Nikoliv, jen já vás znám z netu, máte tam a tam profil. Já: Aha tak proto , já už se lekla že jsem někoho známého zasklila. Víte, nebývá zvykem, že mě někdo na ulici osloví.

Chvilku povídáme, neznámý je asi tak v mém věku a docela přjemně se s ním povídá, Ale každý spěcháme jinam. Slíbili jsme si, že pokud se potkáme potřetí, zajdeme spolu na kafe.

P.S.:Už jsme se potkali  pětkrát, ale na kafi jsme zatím nebyli :-)

Po přihlášení doma na svůj profil a tam ono známé:Dobrý den!