Hlavně nenápadně :-)

O tom co se stane, když vám koníček přeroste přes hlavu, aneb růží není  nikdy dost. Mám ráda všehohojnost. Tedy: vše si naplno užívat, zážítků, koníčků, nakupování a všeho, co život nabízí.

foto: archiv blogerky
Ono se to vcelku daří, jen ty peníze občas nestíhají přání pokrývat. Na co si ale peníze najdu vždy, je nákup květin. Doma už ze mě šílí, proto podnikám tajné okukovací špionáže do Bauhausu, Hornbachu, které jsou jak na sviňu hned vedle sebe. Kolikrát si říkám, že tohle musel vymyslet fakt nějaký cvok, postavit dva konkurenční obchody vedle sebe, a to ještě když se ti konkurenční zaměstnanci denně asi potkávají, 
Co si asi myslí? Kdoví jakou dnes mají zase asi akci? Lepší než my? K těm nákupům, jsem úchyl na orchideje a růže ale hlavně SEMÍNKA rostlin...protože mě zkrátka nebaví si koupit na trhu hotovou rostlinu, já se s tím raději babrám a vrtám v hlíně, takže to je moje druhá nevinná tvář. Zahradnice. 
Máme sice malou zahrádku, ale je tak už přeplácaná, že by v ní v klidu přespal bezdomovec a nikdo si ho ani nevšimne. Ale skýtá i kouzelný koutek pro relax. Je plný ibišků , a taky včel :-)

Nejraději ale pěstuji růže. A teď se dostávám k jádru pudla. My  totiž máme vcelku už jaksi  všeho opravdu velice mnoho. I Přemek Podlaha, kdyby žil tak by se asi hodně divil, co vše se dá vypěstovat na jednom metru čtverečním! Hlavně by se asi obracel chudák v hrobě. 

Ono to má  hodně hlubokou historii, už na vysoké jsem po přednáškách mířila do zahradnického kroužku, kde byl přednášející ze zahradnické fakulty v Lednici a  dráždil nás výpěstky vanilky pistácie a citrusů. Pikantní na tom bylo, že jsem v tom zápalu pro exotické rostliny dokonce přehlédla i potenciálního nápadníka, která si mě netroufl oslovit v legální době přednášky, ale příhlásil  se kvůli mě do toho kroužku. Kvůli němu se tam  zase přihlásila jeho zhrzená nápadnice-já je zasklila oba, mě to bylo fuk. Zajímavej sice byl to jako jo, ale vanilka je holt vanilka.Nebo takovej skleník z lahví pana Přemka Podlahy, že.

Jenže mám nějaké ty mánie a tak mám zákaz kupování dalšího rostlinného materilálu. Jo zákaz! To by ovšem nesměly existovat zásilkové obchody typu Starkl, Bakker apod. Během pěti minut odeslat 5000 kč objednávku. U deseti obchodů. Že mi peníze momentálně neříkají pane, je mi v tu chvilku fakt jedno. Hlavně že je to objednané. Proces objednávání vám ale stejně musím popsat. 
Stejně jako  úchyla vzrušují různé druhy praktik, s přesně stejným zápalem koukám na monitor . Na obrazovce je hádejte co? E -shop s růžemi. A ted začne to pravé vzrušení.Oko chvilku nevěřícně kouká, pak mírně zaostří, tep se začíná zrychlovat, u mě běžně hodnoty tlaku a tepu 150/220, oční zorničky se zvětšují, oči nalepené doslova na monitoru, srdce je slyšet až v krku, adrenalin na hodnotě, která se rovná vzrušení při zásunu /a přitom jde jen o kytku, že/, oční víčka začínají vzrušeně mrkat, v koutcích úst se objevuje mlsná slina. A hle- první růže je v košíku.
Přišly mi čtyři růže. Po dvou.První várka ve čtvrtek. Druhá v úterý. Předchozí info doma probíhalo typu: Tati, objednala jsem dvě růže: Tatka: Aha, takže čtyři .
Zádrhel nastal, že růže měly k mojí smůle jaksi úplně jinou barvu listů než ty, co už máme v zahradě. První den k sázení jsem vybrala sobotu , až byli všichni na nákupu, tedy beze svědků. První růže byla opravdu důkladně zabalená v jakési drti, překvapilo mě ale, že neměla kořeny,ale v zápalu boje jsem ji zasadila a ted nastaly krycí manévry. Něco jako paintboll.

Poprášila jsem ji chuděru důkladně listy hlínou, zapíchala okolo mlíčí rozházela trávu a opadané okvětní lístky. Snad to projde. Tentýž proces čekal i druhou chuděru tu jsem navíc ještě pro sichr opelichala , aby splynula s okolím. ve finále jsem zavolala jako výstupní kontrolu mamku, aby šla hádat, co je nového. Chvilku jí to trvalo, což byla dobrá známka mé snahy, zatím musím zaklepat.

A asi budu do toho dřeva i mlátit, protože to růžové království za to stojí !! :-)