Revoluce na uzdě

Schválení změny grantového systému v brněnské kultuře bylo mnohými médii líčeno v superlativech. Ve skutečnosti jde o malý krok správným směrem, za kterým pokud nebudou následovat další, promarní Brno svou příležitost.

Zastupitelstvo města na svém úterním zasedání schválilo více než rok připravovaný návrh nového systému rozdělování dotací na projekty v oblasti kultury. Jeho podstatou bylo zavedení kategorie tříletých grantů, možnost vyhlašovat tematicky zaměřené granty a vpuštění nezávislých odborníků do hodnotící komise. To vše jsou pozitivní změny. Zdaleka však neřeší ty nejdůležitější problémy, se kterými se potýkají kulturní organizace nezřizované městem, a i to málo, co řeší, tak jen polovičatě.

Zavedení odborného hodnocení kvality projektů se tak úplně nepovedlo. Místo jednoduchého systému, kdy odborníci vyhodnotí a politici schválí (s možností učinit transparentně odůvodněné změny), byl nastaven model, kterému vévodí čtyřiadvacetihlavá hodnotící superkomise, ve které mají 13:11 převahu politici nad odborníky. Její účel je jediný, aby mohly být některými politiky prosazované změny v odborném hodnocení učiněny tak, že je fakticky posvětí hodnotící komise bez toho, že by politici museli cokoliv veřejně vysvětlovat. Hodnocení tak bude těžkopádné a nedostatečně transparentní. Na druhou stranu, je to samozřejmě pokrok oproti stavu, kdy hodnocení prováděli sami magistrátní úřadníci, ale těžko se lze zbavit dojmu, že dobrý záměr zůstal na puli cesty.

Podstatné pro hodnocení „revoluce“ v kulturních dotacích je však kontext – vědomí toho, o co se tu vlastně hraje. V grantovém systému, o jehož podobu se tak dlouho bojovalo, se rozděluje zhruba 12 milionů korun, zatímco provozní výdaje města na kulturu činí ročně přes 750 milionů. Bavíme se tedy o tom, jak transparentněji a efektivněji rozdělovat 1,6% kulturních výdajů města. Ale co těch 98,4%? Tam je vše vpořádku? Máme snad pocit, že v brněnském národním a městském divadle je každá koruna utracena efektivně? A končí jich tam ročně více než 450 milionů. Nebylo by náhodou skutečnou revolucí v brněnské kultuře spíše to, kdyby i příspěvkové organizace města musely procházet hodnocením kvality a ekonomické efektivity svých projektů, či dokonce otevřenou soutěží o dotační prostředky? Když si uvedomíme, že týdenní městem organizovaný festival Divadelní svět spolkne víc peněz než příspěvek města na všechny nezávislé kulturní projekty za celý rok dohromady, pak je volání po průvanu v systému podpory brněnské kultury naprosto na místě.

Brnu chybí srozumitelná strategie podpory kultury. Není jasné, co jsou hodnoty a instituce, na kterých chce Brno v kultuře stavět, není jasné co s plánem na Janáčkovo kulturní centrum. A ani nový grantový systém na tom nic nezměnil. Vraťme se tedy zpět k základní debatě o stavu brněnské kultury a cestách k nápravě. Současné vedení města (ODS+ČSSD) je zodpovědné za to, aby pro ni vytvořilo otevřený prostor. Diskuse, která začala v lednu 2012, musí být dokončena. Zatím to však vypadá, že vládnoucí politici jsou spíš rádi, že „to“ mají za sebou a tím to pro ně končí.