Pane Bárto, populismus není koncepce

V pátek ministr dopravy potvrdil, že zastavuje investiční akce na železnici, aby nemusel ořezat investice do silnic. To rozhodnutí není podloženo žádnou strategii, ale krátkozrakým populismem, jehož důsledky brzy pocítíme.

Zastavení investiční výstavby v sektoru železnic a převedení financí na stavby silnic může znít řadě motoristů rozumně. Dokonce i profesor Moos z ČVUT přispěchal s odůvodněním, že je dobré přiblížit toky státních investic do dopravních sektorů skutečnému poměru jimi odváděných dopravních výkonů. Tedy, když  železnice realizuje 20% výkonů, má do ní jít podobně nízké množství investičních prostředků. Takové uvažování je však krátkozraké a chybné. Investicemi do modernizace železnice stát podporuje zvyšování konkurenceschopnosti tohoto ekologicky šetrnějšího druhu přepravy a tím stimuluje jeho rozvoj. Ne však proto, že by stát měl železnici nějak iracionálně fandit, ale proto, že nebude-li železnice konkurenceschopná, skončí postupně všechny přepravní výkony na silnici a přetíží dálnice přes míru únosnou. Vyššími investicemi do železnice tak v důsledku pomáháme udržet silnice průjezdné pro realizaci těch potřeb, které po železnici uskutečnit nelze.

Rozhodnutí ministra je o to absurdnější, že v rozhovoru pro týdeník Respekt minulý týden prokázal, že si tyto souvislosti uvědomuje. Doslova totiž uvedl: „Pověstné kamiony projíždějící malými obcemi by třeba šlo vyřešit tím, kdybychom přesunuli nákladní dopravu na železnici. My ale máme nejnižší silniční mýtné ve střední Evropě, nákladní doprava na železnici je zase nejdražší. Když se tohle podaří změnit, zjistí se třeba, že některé dálniční stavby nejsou potřeba.“ Chtělo by se říct bravo, kdyby několik dní na to ministr neudělal přesný opak. 

  Proč to teda ministr udělal? Protože seškrtat investice do železnice si nevyslouží kritiku veřejnosti. Bártova politická strategie vychází z toho, že vlakem jezdí méně lidí než autem, a proto jim nebude vadit, když se modernizace železnice zastaví ve prospěch výstavby dálnic. Z hlediska ohlasu veřejnosti to tedy může být krátkodobě efektivní opatření. Dlouhodobě však takový postup povede k dopravnímu kolapsu. Nenabídne-li železnice konkurenceschopnou příležitost alternativního způsobu přepravy nákladů, a stejně tak i v osobní přepravě, pak můžeme dálnice stavět do nekonečna a pořád budou ucpané. Takové škrtání, tedy v posledku státní finance stejně neušetří.