Klausovo veto: labutí píseň podpory hazardu

Zastávat se zájmů firem provozujících hazard na úkor obětí tohoto byznysu je v Česku stále méně populární a dělají to skutečně už jen zoufalci, kteří potřebují ukázat, že jdou za každou cenu proti proudu.

Není proto divu, že se do této extrémní minority, přidal i Václav Klaus, když 9. června vetoval novelu zákona o loteriích, která měla posílit pravomoci obcí regulovat provozování hazardu na svém území. Zkušeného pozorovatele české politické scény takový krok snad ani nemohl překvapit, neboť těžko v současnosti najít téma, na kterém by se dal lépe demonstrovat prezidentův odpor proti předvolebním novelám zákonů. Navíc zájmy podnikatelů různého druhu byly vždy Václavu Klausovi bližší než problémy těch, kteří museli nést následky divokého podnikání v prostředí s nedostatečně nastavenými právními mechanismy.

Přestože se prezidentské veto dalo očekávat, odůvodnění tohoto kroku v mnohém překvapí. Tak především Václav Klaus obratně mate veřejnost, když tvrdí, že současná praxe udělování licencí na provoz videoloterijních terminálů úředníky Ministerstva financí je průhlednější a korupčně méně riziková, než kdyby tato kompetence byla vložena do rukou obecních samospráv. V pokušení jednat v zájmu nikoli veřejném, ale soukromém může upadnout prakticky kdokoliv. Nad rozhodováním starostů a místních samospráv je však přirozeně mnohem větší kontrola. Zasedání obecních zastupitelstev jsou veřejná a zastupitelé musí na přímý dotaz obhajovat svá rozhodnutí, která jsou navíc pod přirozeným drobnohledem místních médií. Totéž se o procesu povolování hazardu v kancelářích Ministerstva financí rozhodně říct nedá. Když radnice městské části Brno-střed před půl rokem souhlasila s udělením licence novým hernám v blízkosti škol navzdory schválené celoměstské vyhlášce, bylo všem zřejmé, že politickou zodpovědnost za to nese místní starosta za ODS Šťástka a že voliči mu to u voleb spočítají. Jak ale uplatnit takovou veřejnou kontrolu na řadového úředníka Ministerstva financí, to mi skutečně jasné není.

Stejně tak strach Václava Klause z mezinárodních arbitráží je zbytečně hysterický. Novela počítala s tím, že extrémně dlouhé licence na provozování hazardu by v případě schválení omezující vyhlášky zastupitelstvem obce platily nejdéle po přechodné období 3 let. Poté by bez náhrady zanikly. Chápu, že ti, kteří si z obavy ze zpřísňování legislativy zajistili na ministerstvu financí licence na dalších 15 a více let, jsou z tohoto návrhu nervózní, ale takto dlouhé licence jsou evidentně účelové a v tomto druhu podnikání veřejně neobhajitelné. Nebo snad chtějí provozovatelé výherních přístrojů tvrdit, že investice do výherního automatu či videoterminálu má reálnou návratnost delší než tři roky? Ne, tak rizikový byznys s hazardem rozhodně není. Nepřekvapuje mě však, že takovýto nemravný způsob podnikání je Václavu Klausovi sympatičtější, než snahy vyčistit právní prostředí a přísně regulovat hazard pomocí každoročně obnovovaných licencí. Vždyť to známe i z Brna, kde ještě teď se potýkáme s nevýhodnými nevypověditelnými smlouvami na pronájem různých podivných prodejních stánků na 20 let dopředu. Tyto smlouvy byly uzavírány v době, kdy tomuto státu vládla Klausova ODS a Brnu-střed její brněnská odnož a tajemník Novotný, známý z žabovřeské úplatkářské kauzy.

V zásadě jsem však optimistou a věřím, že s hazardním byznysem to teď určitě půjde zkopce. Pokud chce nová vládní koalice ukázat, že to s bojem proti korupcí myslí skutečně vážně, jistě brzy připraví novelu loterijního zákona a do podzimu ji prosadí ve sněmovně. Snad i pan Kalousek bude chtít dát zapomenout na svého bývalého stranického fundraisera Šustra a urychlenou přípravu novely podpoří. Není však vyloučeno, že se ještě dříve domohou obce svého práva regulovat hazard soudní cestou. Kompetenční žaloby totiž připravuje hned několik měst, včetně Brna.