Alibismus premiéra Fischera

Vliv ČEZU na českou politiku začíná nabývat neudržitelných rozměrů. Premiér bez mrknutí oka obětuje jednoho ze svých minstrů a jen těžko skrývá, že za celou záležitostí stojí tlak polostátní elektrárenské společnosti a uhelné lobby.

Ve čtvrtek odpoledne oznámil Jan Dusík svůj úmysl rezignovat na funkci ministra životního prostředí. Jak sám uvedl, byl na něj vyvíjen nátlak ze strany premiéra, aby okamžitě rozhodl o vydání závěrečného stanoviska procesu EIA (posuzování vlivu na životní prostředí) k projektu „modernizace“ elektrárny Prunéřov. Premiér se prostřednictvím svého mluvčího snažil bagatelizovat svůj nátlak ve prospěch ČEZu slovy, že v žádném případě rozhodnutí samotné neovlivňoval, neboť vždy plně respektoval, že je to záležitost odborné i věcné kompetence a odpovědnosti ministra životního prostředí (zpráva idnes.cz). Ve skutečnosti je to však jen průhledné alibi.

Ten den zveřejněné expertní posouzení norské firmy DNV potvrdilo, že ČEZ se snaží v Prunéřově rekonstruovat svou elektrárnu pomocí technologií, které byly moderní někdy v minulém století. Minimálně ve dvou zásadních parametrech navrhovaný projekt nesplňuje charakteristiku BAT, tedy nejlepší dostupné technologie. Norští experti navíc potvrdili, že vinou nižší účinnosti využití uhlí by do atmosféry bylo během třiceti let fungování elektrárny vypuštěno o 6 milionů tun oxidu uhličitého víc. Dusík tedy měl nabito a mohl proces ukončit negativním stanoviskem ministerstva životního prostředí.

S vydáním rozhodnutí však váhal, protože si je dobře vědom nedostatku našeho právního řádu – výsledek procesu EIA je totiž nezávazný. I s negativním stanoviskem od ministerstva může ČEZ dále připravovat svůj špatný projekt, navíc s nezanedbatelnou šancí, že si na jiných úřadech všechna ostatní potřebná povolení v budoucnu vylobuje. Vydané stanovisko je prostě vstupenkou k dalšímu pokračování přípravy stavby. Jedinou cestou, jak ČEZ přinutit, aby se choval zodpovědně vůči zdraví lidí a životnímu prostředí, bylo stanovisko nevydávat a přimět ČEZ ke stažení projektu a jeho přepracování podle mezinárodně uznávaných standardů. Na to však ministr Dusík potřeboval čas. Premiér mu ho evidentně odmítl dát. V zájmu ČEZu totiž není přepracovávat projekt, ale získat stanovisko stůj co stůj. Jedině vydané stanovisko, ať už v jakékoliv podobě, otevírá ČEZu brány k dalším povolením.

Přestože se to snažil umně skrývat, premiér se včera jasně postavil za zájem ČEZu, a to i v situaci, kdy věděl, že důsledkem může být rezignace ministra a destabilizace vlády.

Na celé věci jsou jistě zajímavé i reakce ODS a ČSSD, které se pomalu připravují na další pokračování opoziční smlouvy (menšinové vlády ČSSD s podporou ODS). Zatímco ODS nabídla, že na uvolněné místo ministra životního prostředí ochotně dodá vlastního člověka (který s vydáním stanoviska pro ČEZ jistě nebude mít problém), ČSSD rovnou řekla, že se rezignací Dusíka otevírá prostor pro urychlení rekonstrukce Prunéřova (rozuměj, vyjití vstříc požadavkům ČEZu). Česká veřejnost tak dostala další smutnou zprávu - toskánská dovolená nebyl žádný úlet, ale odhalení špičky ledovce společných zájmů byznysu a politiků velkých stran.