Výhledy z Col Margherita

Démonické vrcholy rozeklaného masivu Pale di San Martino, okraj ledovce Marmolady, Costbellu, Civettu, Pelmo, Catenu Lagorai a hlavně údolí sv. Pellegrina včetně jezírek v okolí....

....to všechno a ještě trochu navíc nabízí vyhlídky z oblého vrcholu Col Margherita (2 545 m n.m.) v jižní části Dolomitů (viz MAPA).

Dostat se na něj dá pěšky, na kole, případně kabinovou nebo sedačkovou lanovkou.

Kabinová (funivia), jejíž dolní stanice se nachází pod severním srázem hory, v Passo di San Pellegrino nedaleko od jezírka Pozze (viz: http://martinamoudra.blog.idnes.cz/c/321434/Lago-di-Pozze-Dolomity.html), má tu nespornou výhodu, že vás vmžiku doveze prakticky až na vrchol.

Od sedačkové (seggiovia), jejíž nástupní stanici najdete poblíž hotelu Sussy na jihovýchodním svahu masivu u silnice č. SP-81 spojující Falcade s Predazzem, je třeba kus dojít, jelikož končí na sousedním Monte Pradazzo (2 279 m n.m.).

Kromě stezek pro pěší lze využít i cyklostezku vedoucí na Margheritu z Passo di Valles (viz přiložená mapa).

Kabinová lanovka (funivia) z Passo di San Pellegrino má ještě jednu nezanedbatelnou výhodu - platí na ní Panoramapass, letní permanentka vydávaná pro oblast Val di Fassa.

Col Margherita, tyčící se asi 650 m nad nejvyšším bodem Val di San Pellegrino, slouží také jako východisko  hřebenové túry do Moeny. 

K dolní stanici v San Pellegrinu jezdí několikrát denně autobus spojující Moenu a Falcade (nicméně spojů není příliš mnoho). Ani ve vrcholné sezóně tu nebývá nijak zvlášť rušno.

Přímo v prostorách horní stanice kabinové lanovky se nachází malý Husky bar s jednoduchou nabídkou občerstvení. Platí se u pultu a hosté si zakoupené zpravidla odnášejí ven. Kromě stolů s lavičkami je zde k dispozici dětské hřiště.

Nedaleko odtud byly vybudovány dva vyhlídkové balkony s naučnými tabulemi: jeden pro severozápadní, druhý pro jihovýchodní panoramatický rozhled.

K snadnější identifikaci jednotlivých vzdálených vrcholů jsou opatřeny speciálními "zaměřovači", podobnými rozcestníkům. Místo šipek zde ale naleznete úzké tubusy, které váš pohled neomylně navedou přesně na tu správnou horu, jejímž jménem jsou označeny. 

Při pohledu z vrcholu na sever nelze přehlédnout masiv Marmolady. Kromě stanice na Punta Rocca (3 269 m n.m.) je vidět hrana ledovce, včetně lidí, kteří po něm právě pobíhají.

Západním směrem Marmolada přechází v malebný hřeben Costabella, po jehož části vede známá ferrata Bepi - Zac. 

Ještě dál na západ přechází Costabella v o chlup nižší hřbet Monzoni, táhnoucí se až k Moeně. Vede po něm úzká jištěná stezka Alta via Bruno Federspiel

Monzoni, jakož i masiv ohraničující Passo di San Pellegrino z jihu, jehož součástí je i Col Margherita, nejsou tvořeny dolomitem, ale horninami vulkanického původu (granit?). Proto mají zcela odlišný ráz.

Vrátíme-li se pohledem zpět k impozantní Marmoladě (sever), vpravo pod ní si nelze nevšimnout velmi zajímavých a neobvykle zbarvených obnažených vrstev svědčících o dramatickém vrásnění zdejší krajiny.

Na vzdáleném obzoru se rýsují severovýchodní Dolomity, např. Sella, Tofana s Lagazuoi (http://martinamoudra.blog.idnes.cz/c/246479/DOLOMITY-Vyhledy-z-Lagazuoi-Piccolo.html), Cristallo (http://martinamoudra.blog.idnes.cz/c/252675/Dolomity-Monte-Cristallo-foto-video.html) a Pelmo.

Východním směrem, tedy ještě dál vpravo od Marmolady, upoutá pozornost kompaktní Civetta.

 Po směru hodinových ručiček, poblíž horní stanice lanovky Col Margherita, se rozkládá pláň s umělou vodní nádrží Lago di Cavia a několika malými jezírky (loužemi). 

Hned za ní se k nebi zdvihá velmi atraktivní horský masiv Pale di San Martino (a San Lucano).

Jeho hrozivé zuby vypadají zvlášť dramaticky za zvýšené oblačnosti, tedy pokud jsou vůbec vidět.

 Chladné stěny Pale di San Martino, podobně jako např. sousední Civetty nebo Schiary, vydatně kondenzují vlhkost přicházející sem z jihu od moře. 

Je-li pěkně, je možné pozorovat postupně se vyvíjející mraky. Při túrách je třeba počítat s tím, že počasí v oblasti kolem těchto okrajových masivů se dovede měnit dramatičtěji než jinde.

 Více o  Pale di San Martino zde: http://martinamoudra.blog.idnes.cz/c/285893/Dolomity-Pale-di-San-Martino-info-foto-video.html

Úplně na jihu se skromně krčí nevýrazné vrcholky Cateny Lagorai. I tu stojí za to navštívit, přestože se nemůže pochlubit tak bizarními tvary věží jako okolní Dolomity. 

 A jsme zpět u západního výhledu směrem k Moeně, která je odsud vzdálena zhruba 12 km. 

 Dole v Passo di San Pellegrino je dobře vidět zelenkavou hladinu stejnojmenného jezírka. Ale o něm až příště.

Lepšímu pochopení mého zdlouhavého popisu jistě napomůže krátké video:

 Všechny fotky lze zvětšit rozkliknutím. Album na Rajčeti ZDE (144 snímků).

 Další tipy, kam se v Dolomitech podívat, postupně přibývají ZDE

Doporučuji mapu "Dolomiti Agordine e Fassane" (n°7) od LagirAlpina, kterou lze zakoupit např. v pokladnách místních lanovek.