Forcella Travenanzes v Dolomitech, nacházející se nad známým průsmykem Falzarego, nabízí pozorným divákům skutečnou pastvu pro oči, ale také velké množství stále zřetelných stop 1.světové války
Díky lanovce vedoucí od parkoviště v průsmyku Falzarego až těsně pod vrchol Lagazuoi Piccolo (2752 m n.m.) je tahle asi 7,5 km dlouhá trasa naprosto nenáročná. Kdo nemá lanovky rád, může do sedla Travenanzes dojít pěšky po značce č.402 (něco přes 2 km; převýšení 440 m), ovšem ochudí se o zajímavé objekty nacházející se pod vrcholem Lagazuoi Piccolo a barevné scenerie ve Forcella Lagazuoi.
Z Lagazuoi Piccolo do Passo Falzarego vede oblíbená sjezdovka. Podle toho pochopitelně vypadá sestup dolů, do stejnojmenného sedla (Forcella Lagazuoi). Vyrazíte-li začátkem léta, budete se brodit mokrým, převážně technickým sněhem, později místo něj najdete štěrkem pokrytou plochu, místy zpevněnou dřevěnými kládami. Sestup cik-cak není nijak dramatický, člověk se může po celou dobu kochat výhledem do všech světových stran. Ten je pochopitelně nejlepší hned u horní stanice lanovky nebo na vrcholu Lagazuoi Piccolo, pokud se k němu vydáte. Skutečný vrchol hory ovšem neleží u boudy, ale u nedalekého kříže: https://martinamoudra.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=246479
Už ve Forcella Lagazuoi Vás překvapí neobvyklé zbarvení dolomitu, způsobené různými příměsemi. Záhy zjistíte, že se nacházíte přímo na okraji "Národního parku Ampezzanské Dolomity" (Parco Naturale delle Dolomiti d'Ampezzo). Právě oblast v zahrnující po pravé straně stezky se nacházející nenápadné vrcholky Cima Falzarego a Col dei Bos představují geologicky nejstarší část zdejších hor. Zatímco třeba ze Sass Pordoi jste zvyklí na téměř čistě bílou až stříbřitě šedou horninu obsahující spousty drobných krystaků, tady se setkáte dokonce s purpurovou a pastelovými odstíny od jílové až po terracotu. Na vině jsou pochopitelně sedimenty různého stáří a složení. Protože geologická historie celého úseku tohoto národního parku je velice pestrá, pestré jsou i útvary, které můžete v jeho nitru spatřit, pokud se do něj vydáte (tip na trasu k asi 90 m vysokému vodopádu ZDE... k tomuto cíli lze pohodlně dojít také rovnou z Forcella Lagazuoi přes Forcella Travenanzes a dál údolím nesoucím název Val di Travenanzes, po značkách č.401 nebo 404, což obnáší cca 10,5 km neustálého klesání, převážne sutí).
V letech 1915 - 1917 probíhala právě tudy jedna z nejhorších částí fronty 1.světové války. Jak italská, tak rakousko-uherská armáda tu vedly naprosto zoufalou zákopovou válku, která přinášela mnoho obětí, měsíce těžkého strádání, ale prakticky žádný významný posun, ať už ve prospěch té či oné strany. Po vítězství monarchie u Caporetta byly oddíly působící v okolí Passo Falzarego staženy, nicméně přesto nakonec tato část Rakousko-Uherska připadla Itálii. Pozůstatky po urputných, ale naprosto zbytečných bojích jsou zde patrné dosud.
Všechny okolní hory jsou od té doby prošpikovány tunely, kavernami a zákopy. Zdejší ferraty a jištěné stezky vznikly převážně právě v období 1.světové války. Řada původních chodníků vedoucích vysoko ve skalách ovšem už dávno zanikla. Zůstaly jen příběhy a kusé zprávy, jejichž souhrn si můžete přečíst např. ve známém díle pana Milana Čepelky "Fronta v Dolomitech", ale i jiných, zpravidla cizojazyčných knihách, které lze volně zakoupit v obchodech v okolních městech či muzeich. Zajímavá sbírka materiálů je volně k dispozici také ZDE nebo třeba ZDE
Kromě ukázkových kaveren poblíž horní stanice lanovky (viz snímky v tomto článku) se uvnitř jednoho skalního výběžku Lagazuoi Piccolo nachází dlouhý a příkrý tunel spojující průsmyk Falzarego s oblastí těsně pod vrcholem hory (více o něm ZDE) a na něj navazující rekonstruované objekty situované na římse Cengia Martini (Lagazuoi). Další kaverny ukrývá Col dei Bos nacházející se po pravé straně pěšiny č.402. Ve Forcella Col dei Bos na téže značce nelze přehlédnout skupinu zákopů a zbytky zdí, tedy ruiny někdejších vojenských srubů a opevnění. Z úpatí hory Tofana des Roses na kolemjdoucí shlíží značné množství zlověstných otvorů, které byly kdysi střílnami. Jištěná stezka vede i ke známému tunelu Castelletto pojmenovanému po stejnojmenné skále, která byla mezi lety 1915-1917 svědkem velmi tuhých bojů. Videa v odkazech.
Značená stezka č.402 krátce pod Forcella Col dei Bos navazuje na starou vojenskou silnici, po níž lze velmi pohodlně dojít k ruinám někdejší italské armádní základny a lazaretu (=ospedale), dobře viditelným i z frekventované státní silnice vedoucí průsmykem Falzarego. Zde historická silnička z 1.světové války, běžně používaná jako cyklostezka, končí. Slepá je i v úseku pod Forcella dei Bos, odkud cyklisté nesmějí pokračovat výš do hor (v místě najdete závoru, kousek za ní začíná národní park).
Od lazaretu značka č.423 pokračuje po úzké pěšince, takže pokud se sem vydáte na kole z Cortiny d'Ampezzo, tenhle úsek už bude poněkud náročnější na pozornost (viz fotky). Vjezd sem zakázán není.
Kdo se rád kochá, zkoumá ruiny, zevluje a fotí, na trase stráví klidně pět hodin, půjde-li pěšky. Hltači kilometrů zvládnou totéž podstatně rychleji, takže ani nebudou potřebovat svačinu s sebou. Občerstvení se dá zakoupit pouze v boudách Lagazuoi nebo Falzarego (přímo v průsmyku), cestou potkáte maximálně pár louží ve Forcella Travenanzes (viz fotogalerie), studánku (u staré vojenské silnice kousek před krátkým tunelem na značce č.402) a malý potůček (na č.423 mezi lazaretem a Falzaregem).
Další blízké cíle: https://martinamoudra.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=429386 (odstavec č.10)
