Kamzičí stezkou? Nebo ne? (Sextenské Dolomity)

Ne vždy se počasí vydaří, i v Dolomitech klidně padá sníh uprostřed léta. Pak samozřejmě nezbývá, než slevit z původních plánů a vybírat náhradní trasy, které nevedou náročným terénem a lze je zvládnout v krátkém časovém úseku.

Protože Sextenské Dolomity se nacházejí už poměrně daleko od moře, bývá v nich počasí poněkud méně příznivé než v ostatních částech "Bledých hor"(=překlad jejich původního názvu "Monti Pallidi"). Obvykle tedy nebývá chybou řídit se spíše předpovědí pro Rakouské Alpy.

Protože už několik dní pršelo a sněžilo, vyhlédli jsme si jednoduchý, asi 5 km dlouhý okruh známý jako Kamzičí stezka (Gamssteig/Sentiero dei Camosci - mapa a itinerář zde: https://www.sentres.com/it/escursioni/sentiero-dei-camosci-fino-al-museo-allaperto-anderter-alpe/mappa). Jelikož však déšť nečekaně ustal, ještě než jsme dorazili na Rotwandwiesen nad Bad Moos u Sexten, trasu jsme protáhli a poněkud překopali. Vyzobali jsme z ní jen vyhlídky a zbytky zákopů z 1.světové války, doplněné o příjemné posezení v místních boudách, takže sychravé odpoledne tehdy uteklo jako voda.

Na travnatou plochu Rotwandwiesen/Prati di Croda Rossa, rozkládající se v nadmořské výšce 1921 m, se dá snadno dostat kabinovou lanovkou z Bad Moos/Baghi di Moso nedaleko Sexten/Sesto, která je během letních prázdnin v provozu od 8:00 do 17:30 hod.  Kdo radši chodí pěšky, dostane se sem např.po stezce č.15 z Bad Moos/Bagni di Moso. Převýšení na této trase dlouhé asi 4,5 km činí necelých 600 metrů (zhruba 2 hodiny chůze). Nahoru lze vyjet i na kole, a to po cestě č.17 (viz výřez z mapy Tabacco 010, k němuž se lze prokliknout přes výše uvedenou mapu s vyznačenou trasou).

Co je k vidění na Rotwandwiesen

Boudy na Rotwandwiesen jsou velmi přátelské k dětem, mají tu pro ně připraveny různé prolézačky včetně pohádkové chaloupky a dřevěného vodního mlýna. Hned u horní stanice lanovky se nachází řada rozcestníků, které prozradí, kudy se vydat (viz fotogalerie výše). My jsme se nakonec rozhodli pro značku č.100 směřující lesem ke skalnatému hřebeni, na němž je umístěna pěkná vyhlídka.

Stezka č.100 a výhledy do kraje

Stezka č.100 vede směrem k nejatraktivnější, ale velmi náročné místní trase známé jako Alpinsteig/Strada degli Alpini (více také zde: http://www.summitpost.org/strada-degli-alpini-alpiniweg/823451). Zpočátku poměrně mírně stoupá lesem, záhy se však začíná klikatit, aby zdolala prudce se zdvihající kamenitý okraj hřebene Coston di Croda Rossa, na němž se nachází palisáda pěkné skalní vyhlídky do údolí Fischleintal. Kousek za ní následuje jediný trochu dobrodružnější úsek opatřený dřevěnými schůdky a dalšími podpůrnými prostředky. Za rozcestníkem, z něhož lze odbočit k ferratě vedoucí na vrchol Croda Rossa di Sesto/Sextener Rotwand, pak pěšinka klesá k dalšímu rozcestí, v jehož blízkosti se nachází jedno z mnoha tzv.otevřených muzeí 1.světové války.

Pozůstatky některých zákopů

Otevřená muzea války pod širým nebem jsou pro Dolomity typická a najdete je všude tam, kudy v letech 1915 - 1917 vedla tehdejší pověstná fronta. Zde pod Croda Rossa di Sesto bývaly pozůstatky zákopů dlouho ponechávány v původním stavu, v nedávné době však nakonec přece jen došlo k jejich částečné rekonstrukci a doplnění informačními tabulemi, jak je zřejmé např. z videa https://www.peer.tv/it/273 a z fotografií na  https://www.tre-cime.info/it/sesto/sesto/vivere-sesto/bellum-aquilarum.html. Snímky v tomto článku však byly pořízeny ještě před totuto úpravou. 

Celkem pohodlný sestup od zákopů do půvabného Fischleintal/Val Fiscalina po značce č.122 nám trval přibližně hodinu, ačkoliv bouda Talschlußhütte/Rif. al Fondovalle se po celou dobu zdála být na dosah ruky. Osobitý půvab údolí Fischleintal dodává až překvapivě široké říční koryto plné bílých kamenů, které sem z okolních hor zanáší voda. Překonat jej není nijak obtížné, protože v létě bývá téměř suché.

Dolomity průběžně podléhají erozi, nicméně občas její rozsah může i překvapit. Např. v říjnu 2007 se utrhl kus vrcholu Cima Una a do údolí Fiscalina se zřítilo asi 60 000 m3 horniny rozrušené mrazem - viz videa. Událost se naštěstí obešla bez zranění.

Zbývající 4 km od boudy Talschlußhütte/Rif. al Fondovalle k dolní stanici lanovky v Bad Moos vedou po mírně klesající, široké, ale hojně využívané cestě. Ta z počátku sleduje koryto potoka, záhy se však odklání do řídkého modřínového lesa plného seníků. Od parkoviště u Fischleinbodenhütte už na ní lze potkávat auta (a při troše štěstí i lamy).

Další tipy na výlet z Průvodce gaučového povaleče po Dolomitech najdete v odkazu:

https://martinamoudra.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=429386.