Víte, že ten krásný zlatý déšť je prudce jedovatý?

V každé kapitole jeden jedovatý keř. Obrázek, popis rostliny a pohádka, která ji dětem přiblíží. Napínavý příběh skloubený s naučnými prvky. Mám jedinou pochybnost – zda ho zařadit mezi dětskou beletrii nebo naučnou literaturu.

      Název Zákeřné keře nabádá k ostražitosti. Autorka Daniela Krolupperová vsadila na líbezné postavy malých víl, které děti příběhem provázejí. Jednu z nich, krásnou Vincencii,  zlý čaroděj Rulík zaklel a ona teď leží mezi stébly trávy, jako by ji zasáhl jedovatý šíp. Vedle ní můžete vidět věneček spletený ze suchých větviček. Nejsou to větvičky ledajaké, ale každá z nich pochází z nějakého jedovatého keře. Které dítě by nechtělo, pokud by to bylo možné, aby víly kouzlo věčného spánku zlomily a malá Vincencie aby povstala? Je to možné!

      Metoda osvobozování víly je způsob, jakým se děti seznamují s jednotlivými jedovatými rostlinami. Víly mají jedinou noc na to, aby prošly obrovskou zahradu, našly konkrétní jedovatý keř a vrátily mu větvičku. V každém keři žije jeden skřítek. Jakmile keřoví skřítci dostanou zpátky své větvičky, vezmou si zpět i nebezpečný jed. Myslím, že tento způsob seznamování s rostlinami je velmi pěkně promyšlený.

        Každá jedovatá rostlina je vyobrazena a popsána. U některých nechybí ani informace o délce listů v centimetrech a o počtu laloků. Tyto popisy mají informační charakter a s pohádkovým dějem nesouvisí, proto jsem uvažovala o zařazení mezi naučnou literaturu. Za každou kapitolou jsou otázky, které vedou k zamyšlení a upevnění znalostí.

         Kniha dětem ukazuje, že některé rostliny jsou sice krásné, musíme si na ně ale dávat pozor, protože jsou nebezpečné. Po přečtení publikace by měly vědět, že ochutnávat bobulky z neznámých keřů by se jim nemuselo vyplatit. Knihu vydalo nakladatelství Portál. Je určena dětem mladšího školního věku, pedagogickým pracovníkům i rodičům.

 

Ukázka:

Víly jako obvykle tiše a polehoučku tančily kolem jezírka. Když na věžních hodinách odbila půlnoc, víla Vincencie najednou padla na zem. Zůstala ležet bez hnutí v trávě. Ostatní víly se k ní hned seběhly, aby jí pomohly.

„Vincencie! Co je ti? Co se stalo?“ volaly polekaně jedna přes druhou. Ale Vincencie neodpovídala.

(str. 9)

Autor: Martina Mičková | pátek 27.3.2015 9:14 | karma článku: 12,97 | přečteno: 1046x
  • Další články autora

Martina Mičková

Střípky z Olomouce

1.5.2023 v 15:03 | Karma: 10,64

Martina Mičková

Brno třikrát jinak

17.4.2023 v 9:45 | Karma: 11,59