Příběhy dětí, které zažily nepředstavitelné hrůzy

Vyvracejí názor, který do jisté míry přetrvává dodnes: „Děti jsou odolné“.  Myslíte –li si, že se děti otřepou a jsou schopny fungovat i po prodělaných traumatech, jste na omylu.

Bruce Perry je americký psychiatr a neurolog, ve své praxi se zaměřoval zejména na traumatizované děti. Dopady zanedbávání na dětský mozek mohou být nezvratné a příběhy, které popisuje, ilustrují sílu psychické odolnosti, jež lze čerpat z raného dětství, v němž postižená osoba ještě nebyla násilí či zneužívání vystavena. Všechny příběhy v knize s výstižným názvem Chlapec, kterého chovali jako psa, se opravdu staly. Skutečné zážitky jsou děsivé. Některé už tím, že dětem ve skutečnosti jejich zákonní zástupci ani ublížit nechtěli, jenom nebyli natolik duševně zralí, aby si uvědomili dosah svého jednání. Říkáte si také: „Kolik takových maminek, tatínků a pečovatelů na světě je?“

            Je to knížka, ke které se budu vracet. Není z řady napínavé beletrie, kterou je možné „zhltnout“ za několik dní. Odborně podané příběhy i termíny prohloubí znalosti z psychiatrie i neurologie. Popisované zážitky dětí čtenářům ukazují, jakou moc mají mezilidské vztahy na vývoj člověka. Vedou k zamyšlení, co je důležité pro duševní zdraví a čeho je třeba se vyvarovat.

V knize se dočtete například příběh dětí ze sekty davidiánů nebo vyprávění o satanské panice, jež zachvátila Spojené státy v osmdesátých letech minulého století. Najdete zde také smutné příběhy zanedbávání a kapitoly ze života dětí, během nichž byly účastny hrůzných činů a deliktů.

Publikaci vydalo v loňském roce nakladatelství Portál.

Oheň může zahřát i pohltit, voda může zavlažit nebo utopit, vítr může polaskat nebo zlomit. A tak je to i s lidskými vztahy: můžeme tvořit i ničit, vychovávat i terorizovat, traumatizovat i uzdravovat se navzájem.(str. 13)

Connor vyrůstal sociálně izolovaný a začal se projevovat zvláštním, repetitivním chováním, ale nikdo z oboru péče o duševní zdraví, nikdo ze školy, nikdo ze speciálních pedagogů nebo rehabilitačních pracovníků a psychologů, k nimž ho posílali, nezjistil, že Connor byl v raném věku zanedbáván.(str. 141)