Čistá příroda, věrný psí kamarád, osiřelé srnčátko, hájovna, rybníček jako střípek ze zrcátka, nadúroda švestek, život v lese, hon na zajíce a velká zásoba dědečkových příběhů čeká na mladé čtenáře v jedné jediné knížce.
Malý Ctibůrek z Jalovcového údolí si do sytosti užívá nádherného prostředí. Než jeho tatínek dostaví domek ve vsi, bydlí s rodiči v chaloupce v lese. Děj publikace Lišky, dobrou noc je situován do srdce překrásné české přírody. Starší generace knihu možná zná z předčítání rodiči. Autorem je známý spisovatel a vypravěč František Nepil. Kniha se dočkala čtyř vydání, v Knižním klubu byla vydána již dvakrát, naposledy letos v říjnu.
Děti se dozví spoustu informací o myslivectví, zvířatech a přírodě. Některé z nich jsou poměrně odborné. Jelikož skoro každým dnem prochází Jalovcovým údolím pan hajný, autor se zmiňuje o ručnici, loveckém tesáku, brokovnici, kulovnici nebo kozlici. Hodně vědomostí získají malí čtenáři mimo jiné v kapitole nazvané O zvířecích ocáskách: Víte, že srnčí a jelení ocásek se jmenuje kelka? A že veverky mají chvostík, který jim slouží jako padák, lišky nosí oháňku, hranostajové proutek, vydří ocas se nazývá prut a zaječí zase pírko? Některé kapitoly ukáží dětem i smutnou stránku zvířecího života.
Z knihy přímo sálá autorovo vypravěčské nadání. Příběhy ze života Ctibůrka, které mohou děti poučit, jsou prokládány dědečkovým vyprávěním pohádkových příběhů. Ty vykouzlí u dětí na tváři úsměv. Jmenovala bych například pohádku s názvem Proč jsou malá divoká prasátka pruhovaná, ve které se dozvíte, proč prasátka dodnes chodí po lese v pruhovaných tílkách. Děj publikace doprovází pěkné barevné ilustrace Věry Faltové.
Knížku bych doporučila dětem na prvním stupni základních škol. Pokud ji budou číst s rodiči, věřím, že se mohou malí i velcí dozvědět hodně zajímavostí nejen z přírody.
Ukázka z knížky:
„A vedl je do kuchyně, kde za letitou pecí leželo na staré přikrývce – maličké srňátko! Tak maličké, že ještě neumělo chodit. Bylo stočené do klubíčka a vypadalo hnedle jako maminčina velikonoční bábovka. I srst mělo tak dozlatova, jenže byla grošovatá, pocukrovaná sněhovými, měkkými skvrnami.“ (str. 40 – 41)
